Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePro Tebe
Výběr: Print
21. 11. 2001
5
0
1561
Autor
Norgen
Nejhorší je rozloučení
Okamžik, kdy něco je a pak už není
Kdy se cesta rozejde
"Nebuďte zklamaní!" vykřikl pán z okna vedlejšího kupé
Copak to jde?
Vy nevidíte v jejich tvářích slzy velké jako hrách?
Tak směšně to znělo v jeho ležérním podání
Až se mi chce křičet ze samé bolesti!
Už Tě chci obejmout ve snových modlitbách
Kde šeptáš: "Miluju Tvé doteky, miluju Tvé ruce!"
Pak nebuďte zklamaní, nebuďte zklamaní...
Tam budeme spolu toulat se ulicemi za doprovodu mollu
Za vzlyků opuštěných zvonů svět za oknem uhání
Koukám jak stojíš na peróně a máváš za vlakem
Chce se mi brečet, když přemáhá mě spaní
Víčka těžknou s večerním soumrakem
A už jsem s Tebou - působíš nevinně
Kolem nás plují stovky lásek bez syžetu
Nejsi jak francouzské milenky, co život svůj s mindráky utápí ve víně
Nejsi jak laciné bohyně co vystupují v kabaretu
Až se mi chce křičet ze samé úzkosti!
Teď je ta chvíle, kdy Ti chci pošeptat tu jedinou větu
Teď je ta chvíle, kdy se chci smáti
Jenže mé srdce se zalyká, to mé srdce stůně
Nařiďte vlaku, ať se co nejrychleji vrátí
Vím, že tam už nebudeš, ale třeba tam zbude jen malý obláček Tvé vůně
Jen Ty máš mou krevní skupinu, bez Tebe zahynu
Okamžik, kdy něco je a pak už není
Kdy se cesta rozejde
"Nebuďte zklamaní!" vykřikl pán z okna vedlejšího kupé
Copak to jde?
Vy nevidíte v jejich tvářích slzy velké jako hrách?
Tak směšně to znělo v jeho ležérním podání
Až se mi chce křičet ze samé bolesti!
Už Tě chci obejmout ve snových modlitbách
Kde šeptáš: "Miluju Tvé doteky, miluju Tvé ruce!"
Pak nebuďte zklamaní, nebuďte zklamaní...
Tam budeme spolu toulat se ulicemi za doprovodu mollu
Za vzlyků opuštěných zvonů svět za oknem uhání
Koukám jak stojíš na peróně a máváš za vlakem
Chce se mi brečet, když přemáhá mě spaní
Víčka těžknou s večerním soumrakem
A už jsem s Tebou - působíš nevinně
Kolem nás plují stovky lásek bez syžetu
Nejsi jak francouzské milenky, co život svůj s mindráky utápí ve víně
Nejsi jak laciné bohyně co vystupují v kabaretu
Až se mi chce křičet ze samé úzkosti!
Teď je ta chvíle, kdy Ti chci pošeptat tu jedinou větu
Teď je ta chvíle, kdy se chci smáti
Jenže mé srdce se zalyká, to mé srdce stůně
Nařiďte vlaku, ať se co nejrychleji vrátí
Vím, že tam už nebudeš, ale třeba tam zbude jen malý obláček Tvé vůně
Jen Ty máš mou krevní skupinu, bez Tebe zahynu
Norgen: Jestli mas zajem, muzeme zahynout spolu.... dneska je muj posledni den! Asi vazne umiram!!! *
Tvá báseň mi připadá hluboká a hodně se mě dotýká. Moc se mi to líbí. Tu poslední řádku bych možná vynechala, působí na mě nějak nepatřičně a ruší můj celkový dojem. Ale stejně sqělé!! Dávám ti TIP.
Moppy: Dekuju. Pro me je taky hluboka a zaroven hrozne dulezita, protoze vyjadruje presne to, co citim. A musim rict, ze ja bych tu posledni radku nevynechal :) Zahynul bych :)