Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seViděl jsem podivnou zemi...
Autor
cvrček
Viděl jsem podivnou zemi, kde již nebyly stromy a tráva, ani zvířata, ani květiny, kde bylo stále zamračeno. Viděl jsem podivné stavby a v každé té stavbě byly podivné kukaně a každá ta kukaň byla zavřená do zvláštní místnosti.
A byli tam i lidé, žili v těch kukaních a každý měl před sebou klávesnici a na nose a ústech podivnou masku a na očích podivný přístroj. Ne, nebyli nemocní. Prožívali svou virtuální realitu, která jim poskytovala vše, co potřebovali ke svému životu. Kdykoliv se jim zachtělo, cestova
li po síti, učili se, kdykoliv se jim zachtělo, pracovali, kdykoliv se jim zachtělo, bavili se, kdykoliv se jim zachtělo, spali. Kukaně a její přístroje jim poskytovali takové dokonalé napodobení reality, že vlastní realita byla nudná a fádní. Každý žil sám, občas jim domácí robot přinesl něco k pití a jídlu. Také jednou, dvakrát do roka přijel robot k mužům a předal jim podivnou zkumavku, do níž každý naonanoval povinnou dávku ejakulátu, kterou pak robot odvezl k partnerce, vybrané správcem sítě. To byl dar pro lidstvo, který byl veskrze příjemný, protože sex po síti byl zábavný a nebyl namáhavý.Správce sítě byl nikým nedotknutelný a skrýval se pod kódem. Viděl jsem to číslo a bylo to číslo 666. Nikdo ani nepomyslel na to, aby se dostal do správcovy banky informací, každý měl totiž vlastní starosti a radosti, které jej plně zaměstnávaly podle jeho schopností.
A pak jsem viděl ty, co se vzbouřili. Žili deportovaní na ostrově mezi stromy a zvířaty v dřevěných chatrčí a neměli spojení se sítí, ba ani elektřinu. Byli jako zvířata mezi zvířaty a byli určení k vyhynutí. Přesto to byli jediní, kdo na této planetě skutečně žili. Všichni ostatní byli již mrtví.