Království stínů - Prolog - Písmák má Talentmalárii

Říkalo se jim různě.  Pro někoho to byli hraničáři, pro jiné Hlídka stínů. Různé byly i názory na ně. Jedni je milovali a druzí je nesnášeli. Časy se měnily, králové přicházeli a odcházeli a Celenor stárnul. Jedna věc se však neměnila, stali se legendou.  Tím jak legenda přecházela z generace na generaci se, ale měnila a tak úplnou pravdu znalo méně a méně lidí. Ptáte se, o kom mluvím? Mluvím o mužích, kteří dbali na to, aby byl dodržován zákon. Ve dne v noci stíhali zloděje a vrahy. Ale to co bylo hlavní náplní jejich práce, byla ochrana království. Pokud se někde objevila skupina, která se snažila poškodit království, byli tam. Byli to prvotřídní špioni, perfektní lukostřelci a tak bych mohl mluvit dlouho, ale myslím, že bude nejlepší, když vám nejdřív řeknu, jak vůbec vznikli. Nebo ještě jinak, nejdřív vám řeknu něco o Celenoru, království, ve kterém se odehrává náš příběh.

      Celenor býval kdysi největší země, která na naší planetě existovala. Ale to je dávno. V těch dobách to ještě byla pustina. Žila tam jen pravěká zvířata. Bylo to v dobách, kdy lidstvo teprve čekalo na svoje proniknutí na svět. Ale ta doba je dávno pryč. Hladina moří stoupla a velká část Celenoru byla zaplavena. Ale tento osud nepostihl jenom Celenor. To však není důležité. Důležité je to, že od té doby uběhly tisíce let a svět se změnil.

      Tisíce let uplynuly od doby, kdy lidé poprvé vstoupili na pláně Celeronu. Nyní je Celenor mocným královstvím skládající se ze tří ostrovů. Dva obrovské ostrovy ve tvaru půlměsíce obklopující ze severu a jihu malinký ostrov, na kterém bylo pouze královské město. I když slovo „pouze“ tady možná přece jenom není tak úplně na místě. Nebýt toho, že bylo na samostatném ostrově, nikoho by nenapadlo slovo „pouze“. Bylo to úchvatné město a také nedobytné. Jeho nedobytnost spočívala v několika faktorech. Jedním z nich bylo vyvýšení povrchu ostrova pět metrů nad hladinu. Dále tu byly hradby, které se táhly kolem celého ostrova a dosahovaly výšky třiceti metrů a šířky pak deset. Pokud jste prošli masivní branou, z toho nejtvrdšího materiálu jaký se dal v království najít, naskytl se vám úchvatný pohled na širokou hlavní ulici, na jejímž konci se tyčil královský hrad, který byl obklopen vodním příkopem, který však byl již mnoho let vyschlý, protože žádnému nepřátelskému vojsku se nepodařilo proniknout za hradby, natož pak až k samotnému hradu. Hrad samotný se tyčil nad městem jako král z kamene. Desítky věží a věžiček se tyčily k nebi. Za ním se nacházela pole, na kterých pracovali obyvatelé města. Pokud jste prošli městem a políčky za ním, stanuli jste pře hustým lesem, kde král často pořádal hony.

      Ale vraťme se do města. Byl to střed světového obchodu. Obchodníci z celého světa se sjížděli do královského města Tesena, aby zde prodali své zboží. A tisíce lidí sem jezdilo za nimi, aby si ho mohli koupit. Každý měsíc tu byly pořádány trhy, na kterých se dalo koupit vše, po čem srdce mohlo v té době toužit. Byly tu látky všech druhů, koření z dalekých krajů, nábytek, dobytek a tak bych mohl pokračovat hodně dlouho, ale neudělám to, protože si myslím, že o Teseně už toho prozatím víte dost. Je načase vám představit i zbylé dva ostrovy.

      Jak už jsem říkal oba byli ve tvaru půlměsíce, ale cípy měli hodně blízko sebe takže, téměř tvořily kruh okolo Teseny. Původně jim vládnul král, ale to se částečně změnilo. Ke změně došlo hned za krále Aresta což byl první král Celenoru. Hodně brzy zjistil, že vládnout tak rozlehlému království sám nemůže zvládnout a tak v srdci severního i jižního ostrova nechal vybudovat hrad a na něm ustanovil správce, jako zástupce královské moci. Během několika měsíců se ukázalo, jak chytrý to byl tah. Král měl rázem mnohem lepší přehled co se kde děje. V království nastal mnohem větší pořádek a pokusy nepřátel o ovládnutí některých území opadly.

Fungovalo to ještě dlouho potom, co král Arest ulehl v pohřební komnatě k věčnému odpočinku.

Až po několika stovkách let, kdy na trůn usedl mladičký král Fersen, se ukázal další problém. Jak už jsem řekl, král byl mladý a nedokázal v Celenoru udržet pořádek. Počet jeho odpůrců rostl a království se začalo rozpadat zevnitř. Když král zemřel a na trůn se dostal jeho mladší bratr Halest, vypadalo to, že se blýská na lepší časy. Halest na rozdíl od jeho bratra vládl království železnou rukou.

Potlačil veškeré vzbouřence a nastolil mír.

      I když ne tak úplně. Veřejně už proti králi nikdo nevystoupil, na to se ho všichni báli, ale tu a tam se objevovali skupiny, které vraždily, kradly a pálily, aby zlomily důvěru, kterou lidé vkládali do svého krále. Král dělal, co mohl, ale ať vysílal své vojáky kam chtěl, vždy přišli pozdě. Protože vojáci nebyli zrovna moc nenápadní, tak se o nich královi nepřátelé vždy dozvěděli s dostatečně velkým náskokem na to, aby se stihli včas vypařit.

Z toho král poznal, že jestli chce opět v království nastolit mír a pořádek musí vytvořit speciální jednotku. Jednotku, která by byla nenápadná, schopná logicky uvažovat a být tak vždy o krok před nepřítelem. Jednotku schopnou bojovat na dálku i nablízko. Král pár dní na to svolal správce obou ostrovů, aby vymysleli, jak by tato jednotka měla vypadat. Radili se několik dní, než doladili veškeré detaily. Poté vybrali pět svých nejlepších vojáků a začal výcvik. Výcvik trval pět let, ale jeho výsledek stál za to.

      Všech pět se stalo elitními lukostřelci. Do jejich výbavy také patřili dva dlouhé nože, které měli zkříženy na zdech jílcem dolů a dva vrhací nože u každé ruky jeden. Byla pro ně vyrobena i speciální uniforma. Na botách, kalhotách a haleně nebylo nic moc zvláštního, ale to co, budilo zájem byla pláštěnka. Byla tmavě zelená a jemně protkaná hnědými a stříbrnými nitkami, takže ve správném prostředí dokázala skvěle maskovat.

      Po pěti letech tedy těch pět mužů opustilo hrad. Král jim dal naprostou volnost. Samozřejmě mu museli podávat zprávy, pokud se dělo něco důležitého při čem bylo zapotřebí královi pozornosti, ale jinak nad nimi v podstatě neměl žádnou moc.

     Král Halest za deset let zemřel, ale ani jednoho z těch pěti už nikdy nespatřil. Jediné čeho se mu dostalo, byly zprávy o jejich výkonech. Také slyšel, že se začal zvětšovat jejich počet. A mezi lidmi začaly vznikat příběhy a potom legendy.

      Myslím, že to, co sem vám teď řekl, vám stačí k tomu, abychom se mohli posunout o pár století dopředu. Je načase abyste se dozvěděli o Černém dnu Celenoru a o tom, co následovalo.

Roku 1305 Celenorského věku na trůn usedl Senar. Byl to možná ten nehorší král jaký, kdy usedl na Celenorský trůn, ale co naplat byl jediným synem krále Halesta II., a tak koruna připadla jemu.

Okamžitě po jeho korunovaci se království začalo rozpadat. Královo hospodaření třáslo s pokladnicí tak, že jeho rádci nevěřili vlastním očím.

Král pořádal velkolepé oslavy, turnaje a co ho jen napadlo. Zvyšoval daně a lid se bouřil.

Hrad pomalu chátral, vojáci opouštěli hrad, protože jim král neplatil žold a tehdy se do věci vložil Rotgar. Byl to syn Votara, správce severního ostrova. Shromáždil vojáky, kteří opustili krále, a vnikl do hradu. Nebylo to těžké, protože on sám často chodíval do hradu, aby navštívil svého bratra, který pracoval v kuchyni. Hrad byl skoro prázdný, protože zbylí vojáci hlídali na hradbách a u brány do města, proto když Rotgar došel do trůní síně našel tam pouze krále.

„Co tu chceš?“ zeptal se Senar, když si všiml hosta.

„Je načase aby tvoje vláda skončila.“ Odpověděl mu Rotgar a za jeho zády vniklo do sálu několik vojáků, kteří krále spoutali a zavřeli do vězení.

Po této události se Rotgar chopil koruny. Opět dal dohromady vojsko, naplnil pokladnici a v Celenoru znovu zavládl mír. Příštích třicet let bylo vše v pořádku, ale pak Rotgar zemřel a na trůn se protlačil Senarův syn Morlat. Rotgar tenkrát Senara pustil, ale Morlat se přesto chtěl pomstít království za to, že se nepostavilo za svého krále. Vládl tyranskou rukou a každý musel platit vysoké daně. Kdo nechtěl platit, zemřel pro výstrahu ostatním. Když se na odpor postavila celá vesnice, shořela. Pokud někdo nemohl zaplatit a ostatní se za něj postavili, vesnice shořela.

A tehdy se do věci vložili hraničáři. Jedné noci se shromáždili před městem. Dlouho to plánovali a ve městě a na hradě bylo několik lidí, kteří jim měli pomoci. Jedni otevřeli bránu a druzí spustili padací most do hradu.

      Vypadalo to, že vše vyjde podle plánu, ale někdo je zradil. Když se dostali do hradu, ze všech stran je obklíčili vojáci. Strhla se krvavá řež. Hraničáři se bili statečně, ale proti několikanásobné přesile neměli šanci. Té noci padlo přes dvě stě vojáků a s nimi padli téměř všichni hraničáři.

Morlat se po té noci radoval, že se konečně zbavil svého posledního nepřítele, ale nebylo to tak, protože nevěděl tři věci. Jeden hraničář přežil a povedlo se mu uprchnout z hradu. Rotgar měl nemanželského syna, který vyrůstal u své matky, ale to nikdo nevěděl až právě na toho jediného přeživšího hraničáře.

A poslední bylo to, že na každém z ostrovů byl jeden kovář, který zásoboval hraničáře zbraněmi.

Byl to Halestův nápad. Nechtěl, aby se někdo dostal ke zbraním hraničářů, protože ty byly vyráběny podle tajných receptur, které dnes už nikdo neznal. Proto o těch dvou kovářích nikdo nevěděl. Jen hraničáři a král, ale Halest si to vzal sebou do hrobu.

A tak, zatímco Morlat slavil vítězství, daleko na jihu vyrůstal dědic královské koruny.

Milí čtenáři, pohodlně se posaďte, náš příběh právě začíná.