Nedostupná

  Jsem malé dítě. Maličká bytost s vlastním úžasně nepopsatelným světem. Stojím před výlohou. Nápis nad ní hlásá: "Ráj hraček. Přijďte k nám vybrat dárek pro svou ratolest!". Já si už vybrala, však nemám peněz, nemám dárce. Chodím se tedy na svou vysněnou panenku alespoň dívat. V dešti, v zimě já stojím venku a upřeně hledím na tu krásu. Sedí za sklem, nemrká. Žije? Je tak líbezná, tak nedostupná... Musím ji mít! Má polička, kterou uvolním jen pro ni, jí bude trůnem. V noci pak mou královnu uložím po svém boku. Nenechám jí samotnou, neopustím jí! Budu jí věrná, budu jí nosit všude s sebou! Vyrobím jí šatičky a každý den jí učešu jiný účes. Popijeme spolu kávu a nakoupíme k obědu. O prázdninách za babičkou chytat slunce a malovat s mraky. Líbat se před usnutím a usínat v hřejivém náručí. Už nechci jinou hračku!

  Škubnutím se proberu. Nos jsem měla doposud přimáčklý na výloze, je tomu svědkem stále se zmenšující flek. Má panenka stále sedí za sklem a já stále nemám peněz. Stahují rolety. Zavřeno.