U nebeské brány

Otevírala se přede mnou brána. Čekal jsem, že bude vrzat, ale nevrzala. Za bránou stál v jakémsi oparu svatý Petr, v bílé komži, s šedivýma vousama. Oči mi spadly na jeho sešlapané sandály.

„No tak pojd…“

„Já nevím, jestli sem patřím?“

„Všechno Ti ukážu. Půjdeš jen za tu bránu, dál Tě nepustím.“

„Ale já jsem, pane, celý život byl věřící. V dětství jsem ministroval, zvonil v kostele, zpíval na kůru, pomáhal tátovi, kostelníkovi, čistit svíce, stavěl jsem betlémy, uklízel kostel…“

„Tak moment. Všechno vím. Ale co se s Tebou stalo potom, až jsi dospěl?“

„No, taky jsem maloval, kreslil, hrál, psal básně, písničky…“

„Na to se Tě neptám. Dostal jsi darem, že když budeš chtít a snažit se, dokážeš všechno. Dokázal jsi toho dost. Ale co se s Tebou stalo potom? Po vojně?“

„No, normálně jsem se snažil získat nějakou ženskou…“

„A získals ji. Hezká, hodná, pracovitá. Proč ses otáčel za druhými?!“

„Mně přece taky zajímaly jako výtvarný objekt, inspirace k psaní básní, malování…“

„A co ten způsob života, který vedl potom?“

„Nevím zrovna, co myslíš, pane…“

„Vzpomeň si, jak jsem Tě před deseti lety v noci vzbudil, aby ses probral z toho, co děláš. Víš, o čem mluvím.“

„Jo, jak jsem se probudil o půlnoci zpocený?“

„Jo. Radil jsem Ti, zkus se nad sebe povznést a podívat se na sebe shora. Abys viděl, co děláš špatně.“

„Já myslel, že to byli mimozemšťani?...“

„Ale ne. Chtěl jsem, aby sis uvědomil, co děláš špatně. Koukals po jiných ženách, pil jsi pivo a kořalku, kouřil jsi. O stravování ani nemluvím. Nedělal jsi nic pro své zdraví. Všechno bylo špatně! A Ty jsi to nechal plavat. Varoval jsem Tě!“

„Já vím. Ale když já se narodil s nějakými geny. S uměleckými sklony, a my ten život vidíme trochu jinak. Někdo třeba nechodí po hospodách, sedí s rodinou doma, ale nic nevytvoří, nenapíše, nenamaluje. Protože nemá ten dar, od Vás…“

„Takových už bylo. Vím, že „bohém“ nedokáže žít jako ostatní. Nemá hmotné nároky, vidí život jinak. Ale to neznamená, že se všeho zřekneš, a budeš žít pod mostem, jenom proto, abys mohl tvořit. Potom jsi se neměl ženit!“

„Ale já jsem, pane, žil s rodinou v pohodě, než děti opustili hnízdo. Najednou bylo všechno jinak. Doma to najednou neklapalo a tak jsem se zase upnul k tvorbě. Malování, písničky, básně…“

„Ale já jsem Ti řekl, podívej se na sebe shora, ať vidíš, co všechno děláš špatně. Ty jsi to pochopil, ale neudělal jsi nic. Stejně jsem naznačil všem, i politikům, ať se podívají na své jednání shora, ať zjistí, co dělají špatně, z jiného pohledu. Chtěl jsem zachránit vás  a celou planetu Zemi, které tak škodíte. A vy? Nic!“

„Já, Pane, nemůžu za to, co dělají ostatní. Jsem tu sám za sebe, a stydím se. Dnes bych to udělal úplně jinak. Ale už je pozdě, už jsem tady…!

„Ne, ne. Nejsi tady. Jsi pouze za branou. A dál Tě nepustím. Nejsi zlý člověk, lidi Tě měli rádi, ale dělal jsi všechno špatně.

Tak se otoč a běž…!“