Cizinec z hlubin - 5.část (epilog)

VII.

Nade mnou se nakláněli lidé v bílých pláštích a jeden z nich ke mně stále promlouval a vynucoval si pozornost.
Začínala jsem si vzpomínat: ..... dovolená.....moře..... Petr..... a vzápětí se mi sevřelo hrdlo a do očí mi v\hrkl\ slzy... měla jsem strach a zároveň ve mně vzplanul malý plamínek naděje, že možná.... Petr žije....
Chtělo se mi křičet a ptát se, ale hlas, který jsem ze sebe dostávala, bylo pouhé skřehotání... V panice jsem se snažila posadit, ale slabost a ruce lékařů mě znovu uložily na lůžko... Zkusila jsem se uklidnit a snažila se zaostřit zrak na své okolí...
V pokoji byli dva lékaři a dvě sestry, dívali se na mě se zájmem a zároveň s lítostí....
Snažila jsem se znovu promluvit, ale hlasivky mě neposlouchaly. Nakonec se mi z posledních sil podařilo vyslovit Petrovo jméno a otázku, co je s ním...
Znovu na mě šly mrákoty, jako ve snách jsem z dálky vnímala útržkovitou odpověd jednoho z lékařů...
"... neodhadl své schopnosti... měl drobnou vadu na srdci..... zástava srdce....  utopil se...."
....krev, viděla jsem přeci krev!.... snažím se svou myšlenku vyslovit nahlas....
"... ne, žádné poranění na kůži neměl, nemohl krvácet, při pitvé nebyl patrný žádný úbytek krve, příčinou smrti byla zástava srdce a následně utonutí... musíte být silná ...... nejen kvůli sobě...."
Poslední útržky odpovědi jsem slyšela už z velké dálky.... Začala jsem se propadat do tmy....

Epilog

Začalo se stmívat...
Dívám se z okna na první vločky sněhu. Tiše se snášejí k zemi a v odlesku pouličních světel vypadají jako malé třpytivé hvězdy....
Padající vločky ve mně už od dětství navozují pocit klidu a míru. Jaký to balzám pro mou utrápenou duši.
Přemýšlím o svém životě....
Přemýšlím o vločkách sněhu...
Každá taková vločka je vlastně náhoda. Náhoda vzniku a náhoda dopadu na zem. Dráha vločky a místo dopadu se nikdy nedá přesně určit. Příliš mnoho aspektů ovlivňuje krátký život vločky... Příliš mnoho náhod..
Kolik takových náhod ovlivnilo můj život? Kdybych mohla vrátit čas, změnila bych události, které nastartovaly můj život téměř nepředvídatelným směrem?
Nejsem si jistá...

Šustivý zvuk mě probral z mých z úvah. Otočím hlavu a pozoruji svého tříletého syna. Dívá se na mě velkýma tmavýma očima. V tom pohledu je znát  něha a oddanost. Cítím velký nával citů, které mě k synovi poutají.
Sedí u stolu a jeho pohled sklouzne na desku stolu. Na stole jsou rozhozeny pastelky a kus papíru, na němž je něco namalováno. Pomalu jdu ke stolu a přitom si uvědomuji, jak velmi svého syna miluji. Stoupnu si vedle židle, kde sedí a zadívám se na obrázek, který namaloval. Celému obrázku vévodí tři postavy v záplavě azurové modré barvy. Postavy se drží za ruce. Dvě tmavé, téměř identické bytosti, z nichž jedna je drobnější a o polovinu menší než druhá a mezi nimi uprostřed jedna světlá postava.Má stejnou barvu očí i vlasů jako já.... Usměji se a pohladím synka po hlavičce. Chytne mě svou malou ručkou a naše prsty se propletou v jediné důvěrné pouto. Mezi prsty cítím jeho maličké blány....
Vztáhne ke mně ručky a já ho opatrně beru do náruče, jeho drobné šupinky mě lechtají na pažích.

Rána... a pak další a další...
Zní to jako vzdálené výstřely...
Jdu se synem rychle k oknu. Skrze mříže pozoruji vojenský objekt, kde trávím poslední tři roky života a kde se narodil i můj syn.
Jediné místo, které poznal za celý svůj krátký život byla tato místnost a velká vodní nádrž v areálu objektu....

Hluk střelby se přibližuje, mám pocit, že celý svét kolem nás je jedna velká střelnice.... Všude kolem dým....
Snažím se přikrčit a pažemi chránit syna.....
Náhle vše utichlo....
Něco upoutá mou pozornost.... Pohyb a známý pocit, že mě někdo pozoruje. Necítím strach, jen zvláštní hřejivé očekávání...
Zaměřím svůj pohled na stín pod lampou.
Mezi rozplývajícím se dýmem a vločkami sněhu zahlédnu něco známého....
Mohutná tmavá postava kráčí pomalu směrem k nám.

Náhle se zastaví a zvedne hlavu směrem k našemu oknu.
Velké hnědé oči nás bedlivě pozorují. Je v nich ukrytá stejná něha jako v očích mého syna....
Podívám se na syna.... jeho oči září štěstím....