KOUZLO

Kouzlo nezmizelo, jen ho zakryl stín.

Vzpomínky přehrávám a vím,

že stín znamená jen to, že světlo je blízko.

Myslím-li na tebe, není mi úzko,

jen v sobě ještě nemám tolik jistoty,

abych mohla uvěřit.

Otevři dveře a já do nich vstoupím,

dej mi svůj strach a zapomeň dýchat,

trh s tvými dluhy já snadno teď skoupím,

mé sliby do těch tvých chci vmíchat.

Zbloudilý ztrácíš se ve světě klamů,

zbloudilá opíjím myšlenky davů,

ztracený popíjíš hříchy své prvé,

ztracená brodím se potokem tvé krve,

zmatený nechápeš zákony žití,

zmatená naslouchám srdce svého bití,

zklamaný nevidíš světlo za tvým stínem,

zklamaná zabíjím tě hrdelním vínem.

Pokořený zavíráš rakve své víko,

pokořená dojím těch všech krav mlíko.

Nečestný bojuješ na poli zrádců,

nečestná poslouchám pravdy svých rádců.

Zkušený vyvstaneš z pohřebiště rád,

zkušená budu já vzpomínat snad.

Důstojný pokoříš temnotu své můry,

důstojná zaženu brzy tvé chmury.

Hrdě a dojatě prostoupíš stínem,

opiješ duši svou milostným splínem.

Procitneš,

za zády necháš svůj stín.

Vidíš to světlo?

Zamiloval jsi mě, teď už to vím.