---rozhovor---

„A proč má kráva dvě bříška?“

„Ne břicha, ale žaludky. A jdi si už prosím tě lehnout, jsem unavenej.“

„Ty jdeš spát?“

„Ne, ale ty běž.“

„Když půjdu já, to ti nepomůže. Ty běž. Já unavená nejsem, počkám tu na mámu.“

„Je to trochu složitější. Já jsem unavenej, ale ty půjdeš spát.“

„A odkdy je to tolik složitější, že tobě pomůže, když já půjdu spát?“

„Od Platóna, slečno, od tý doby si dospělí neříkají pohádky a nechodí spát, ale sedí a přemýšlí.“

„A před Platónou byli dospělí chytřejší?“

„Možná, aspoň někteří. Žili v sudech a neplatili hypotéky.“

„Neměli hypotékový střechy? Jó, to se měli líp než my.“

„Proč? Třeba jim tam pršelo. Nejsou nakonec ty hypotékový nejlepší?“

„Ne! Hypotékový jsou nejhorší. Radši bysme neměli žádnou střechu, ale musíme mít hypotékovou. A měli se líp.“

„I jestli na ně pršelo?“

„Jo. A teď už budou pořád jenom hypotékový?“

„Teď už nebude nic. Umřem z ekokeců dřív než stačíme oteplit zemi o půl stupně.“

„A co jsou kokecy?“

„Něco jako pohádky. Draci srší horko a hrdinové se je snaží zabít. Problém ale je, že draci jsou ochočení a pomáhají nám pracovat, zatímco hrdinové naopak zdivočeli. Takže máme v podstatě hodné draky a zlé hrdiny.“

„To nejde, draci jsou vždycky zlí.“

„Možná jsou zlí všichni. Spíš jsou ale všichni hodní, aspoň se o to každý snaží, jenom to ostatní neví. A ty bys měla být hodná taky a jít spát.“

„Já vím.“

Chvilku bylo ticho.

„Tak dobrou noc.“

„Dobrou, pěkně se vyspi.“

„A ty jdi taky spát, jo?“

„Jistě, slečno.“