Písmák Ráno na výstavišti
po dlouhé době
lačně uzřeli jsme slunce
a bylo bílé
jak uvařené vejce
Zabíjení
kdo za mě včera v noci skočil zmostu
kdo vyptává se po půlnoci na jed
kdo nevinnou si třísní ruce krví
a každý večer usíná už navždy
Panelové ráno
tak jsem se trochu styděla
kolena u sebe a voda chutnala jak mlíko
tisíce malých tanků
u nás vkuchyni
Poledne na lodi
Vsvém modrobílém světě
Papírových úsměvů
Plachet a kormidla
Jak vítr za vlající sukní
Meditace o rýži, jasmínu a tobě
Občas když šedivím ve svém mládí s městem
nechce se dýchat, jenom stát se šedí
soustředěně myslím na tvé jemné ruce
to čím by mohly být a daleká všech odpovědí
Obyčejný večer. Fuj.
„Jungova Odpověď na Jóba bude ironií sama o sobě,“ říkám si a polykám nepříjemnou pachuť olova. Jako obvykle. Už jsem si na něj zvykla, na čase není vůbec nic, volat po změně už nemá smysl, energie je třeba na jiné věci, například ktakovým úkonům, jako vstát, nalít do upatlané skleničky přeslazenou limonádu spříchutí umělého vína a posadit se zpátky khřejícímu radiátoru. Do uší mě píchá Four seasons od Vivaldiho.
Monolog
Monolog
„Žít či nežít. To je to, oč tu běží. “
Přežívám a stojí mě to docela námahu. Moknu za sucha stejně jako za deště a uvnitř mám kluzko a prázdno.
tomu Kdo se bojí nebo miluje
Hluboko pod vodouza sklem akváriapočítačové učebnymuž s jiskrou v okutančí sametovým hlasem básníkaPod pokličkou konvencíklopím svůj lichý pohlednaivně sním si o němlehkým úsměvem malujena plátno obrazy jemu tak podobnéV plechovém bílém hrnkuco dotýká se štíhlých prstůsnad na dněkromě sáčku čajekdyž zavře oči bude jeho duše.
Sychravě a trpce
Večerní mlhatisíce světelKdo odřekl svůj podílkamenné zraděHřbitovní věncecestičky vyšlapanéje ticho jako žádné jinéA potkáváme hlad i touhuA když se ptámeodpověď jenVezměte a jezte z toho všichni.
Neviděli jste někdo opraváře bot?
Neviděli jste někdoopraváře bot. Ale slečno, to jste se spletlaon opravuje srdceA mohl by mi spravit boty. Červenélakované střevíčkyTo víte, když se hodně používajíprošlapou sea podpatek - však víteA občas když má člověk zlostkopne je pod postellak nelakláska neláskaA nebo si je někdo půjčízačne v nich choditvšak vítedá velkou prácipřinutit ho, aby je vyzulsebrat mu jeláska neláska, však víteSpravíte mi je. jste přece opravář srdcí.
Kam odlétá Racek
Už nikdy se nebudu ptát
kam odlétají racci
na podzim nad řekou
napěněnou trochu víc, než jindy