Víc a víc

Seděl v potemnělém pokoji. Vypadal jako mrtvý. Cigareta v jeho ruce už dávno dohořela a čaj vychladl. K smrti opravdu neměl daleko. Blížila se půlnoc a jeho myšlenky byli v pohybu. Vzpomínal na dobu nedávno minulou. Seděl také v tomto pokoji s cigaretou v ruce a čajem před sebou. Psal svoji poslední báseň. V poslední době mu vyšlo pár sbírek, což mu vyneslo nějaké peníze. Ty se už ale dávno rozkutálely. Nakonec ho opustili i přátelé, milenky i rodiče. Neměl nic. Chtěl mít víc než ostatní. Chtěl žít ve velkém domě, jezdit v rychlých autech, jíst v drahých restauracích. Vše zklamalo. Myslel si, že má málo. Neuvědomoval si, že má jedno z největších a nejopomíjenějších bohatství tohoto světa. Život. Tehdy ani netušil, ale teď, když se blížila půlnoc, věděl. Bylo pozdě. Proud myšlenek byl náhle přerušen odbíjením hodin. Vstal a vykročil k oknu.