postšichtovní

jak se pise sonet? kdo vi?
netusic zvu se basnikem
spis recnik nez basnik opravdovy
sleham dle chuti slovy tam a sem
neobratny se svym pathosem.
ale zpivat musim a chci
bez priznivce, bez ctenare stale jsem basnikem
malicky sakal u dvora, kde vladnou lvi.

delnici, tahneme z prace
do tmy mrkaji konecky cigaret
na pocatku noci na zastavce
co manualy vida uz radu let
odpadlici, slabomyslni, plebs a jejich svet
tahneme ze sichty, tovaren, skladu
pro rozum do putyky, pro pravdu na obrazovce LED
koznate kvety v bozim sadu.

cesta z fabriky mokradem nas vede
kol cesticky para stoupa
cista radosti rustu, rakosi hnedosede
vsimni si pohledu meho, co tvuj klid hleda, doufa
ty jen s usmevem pokyvujes, nad nutnym pohybem si ma duse zoufa
tak svobodne bujis zivota zivle
me vede cesticka z fachy, na svobodu skoupa
a presto jsi nadeji pro me srdce zjihle.

delniku, basniku, chlapce na ceste
najdes i nenajdes
unava, nutnost i stesk musi byt nasvete
k necemu mir! tot vse. jdi i kdyz nedojdes
jen s ocima dokoran sen svuj nezklames
vnimej barvy, ne sedive ziti
tu smrtku v sobe snadno oklames
vox dei, rakosi rozumi, radosti sviti.