Čas

...*

počkej, jak na to budeš s časem, až tě život semele ;D

Ostrich: Dobře, dobře, uznávám, uznávám, uznávám. V tom případě je ale moje báseň nesmyslná. Nenapadlo mne nad tím uvažovat jako Ty, ale teď, když to vidím z jiného úhlu pohledu... Něco na tom bude. blbjenka: To opakování je záměrné. Téměř ve všech mých básních se něco opakuje, i když ne třeba tolikrát. Poslouchám klasickou hudbu, tedy pracuji s motivem (myslím hudebním). Chápu, že je to zastaralé, že dnes už se píše úplně jinak. Ale mně se to líbí :-)

Tady si všichni (aspoň co já vím) tykáme, neb vzájemná oucta se zde snoubí s vytříbenou důvěrností :-) Doufám, že tato tradice může býti i mezi námi badateli o čase zachována:-) Nevidím to jinak, souhlasím s tvým pohledem - jen jsem ho chtěl doplnit o další sloky:-) Když je to tak, že svůj čas vyměňuji za čas druhého a oba z činnosti, do které jsme čas vložili, máme radost - je to navýsost správně. Tak má dělba práce vypadat. Kéž se ti to tak i nadále daří. Možná je mylná moje představa, že ti lidé, které ve fabrikách vídávám stát u strojů a dělat stále stejné úkony, aby vyrobili třeba pračku nebo světlomet do auta, svou práci nedělají rádi. Nakonec ono to závisí na vnitřním pocitu. A faktem je, že jsem párkrát potkal dokonce i upřímně usměvavou pokladní v supermarketu. Když si takhle představím svět... Prý to v některých zemích skoro tak je - a pak mají vysoký index životní spokojenosti či štěstí... A ještě jedna sloka: čas lze získat! Nestalo se ti někdy, že jsi ráno vstala, podívala se na budík... zjistila, že máš ještě čtvrt hodinky, než zazvoní...znovu usnula.... a v tom spánku se ti zdál sen....že když zazvonil budík, připadalo ti, že se tolik děje nemohlo do té čtvrthodinky vecpat? Když se někdo dokáže roztočit rychleji než obvykle, je to jako kdyby měl z jednoho dne najednou třeba dva. A tak si lze svůj čas prodloužit.

moc opakování

tip za formu i myšlenku:o)

To mne nenapadlo. Zajímavé, i když dovolím si trošku nesouhlasit - chodím na výpomoc do orchestru, pracuji tedy za peníze, a moc mě to baví. Když něco kupuji, nemusím nutně kupovat čas toho, který to vyrobil, pokud to vyrobil "s láskou a s radostí". Mimochodem je tragédie, když někdo dělá jako profesi něco, co ho nebaví. Ale abych nevedla plytké řeči: Zde v "básni" jsem to myslela spíš tak, že každý má svůj díl času, každý jednou odejde a s tím nic neudělá. Nemůže si "koupit" další čas. Takhle jsem to myslela. Na druhou stranu, když člověk řeší nějakou nepříjemnou situaci, chtěl by to mít rychle za sebou, ale času, který potřebuje k vyřešení dané věci, se nemůže nijak zbavit, musí ji vyřešit, nemůže prchnou před časem, nemůže ho "prodat". Nicméně to je asi věc názoru. Já jsem to viděla takhle, Vy to vidíte jinak, na tom není nic špatného, je dobře, že lidé mají rozdílné názory, protože další tragédií a neštěstím jsou lidé bez názoru. Děkuji za Váš názor :-)

Kdykoliv pracuješ za peníze, prodáváš svůj čas. A kdykoliv něco kupuješ, kupuješ si čas těch, kteří to vyrobili:-)

Pěkné.T*

Děkuji Vám :-)

Dobrá rozvaha. Vyskládaný jako Lego do moooc pěknýho domečku*

Okurko, dobrý, hravý.*