Manželství I

             Bylo "krásné" odpoledne.....

            „Já ti říkala, abys toho psa nekupoval, akorát tu dělá bordel a žere, kdyby aspoň hlídal, ale to ani neumí,“ vynadala Emílie svému manželovi.

            „Hele, já ho do toho útulku nevrátím. Psa mám rád, nemám důvod ho znovu dát do péče těch lotrů,“ bránil se Lukáš.

            „A už toho mám tak akorát. Vyber si, buď já, nebo pes!“ pohrozila a čekala na jeho odpověď. Lukáš byl zaskočený. Přece se nerozvedou po sedmi letech kvůli psovi.

            „Jak chceš, vrátím ho zpátky, ale víš, že to dělám nerad,“ pravil a podíval se na psa, kterého měl tak rád.

            „Vidíš, jak to jde. Uvidíš, že ho ani tak postrádat nebudeš. Pro všechny bude lepší, když ten špinavej vořech vypadne,“ dořekla Emílie a usmála se, a přitom se až vražedně podívala na psa.

            „Bude lepší jen pro tebe,“ pošeptal si Lukáš.

            „Cos říkal, miláčku?“ zeptala se Emílie a bylo jí úplně jedno, co ji její manžel odpoví. Konečně byla šťastná. Pes půjde z domu.

            „Najednou jsem miláček,“ řekl Lukáš a tentokrát docela nahlas. Na to však Emílie nereagovala.

            O několik minut později jel Lukáš spolu se psem do útulku. Bylo mu ho líto, ale co mohl dělat. Nemůže ztratit svou ženu kvůli psovi, co by na to řekli jeho rodiče. Do útulku to bylo několik kilometrů, a tak jim cesta trvala jen pár minut. Blížili se k hlavním dveřím, když si Lukáš najednou uvědomil, že se psa zbavit přece nemusí. Může ho schovat u rodičů, které pravidelně každou neděli navštěvuje a ještě k tomu sám. Psa měl velmi rád. Obrátil se a zamířil si to k domu svých rodičů. Rodiče nebyli moc nadšeni, že se musí starat o psa, ke kterému ani nemají citový vztah, ale když si všimli toho, jak Lukášovi na psovi záleží, nemohli odmítnout. Matka se ještě pár minut nechávala přemlouvat, ale nakonec to povolila. Jeho otec byl naopak rád. Po smrti jejich psa se velmi nudil. Stal se z něj důchodce, který ob den chodil do hospody a co mu zbylo z důchodu, tak utratil v místním baru U Karla. Za ty léta plné alkoholu a cigaret ho jen tak něco nezdolalo. Lukáš si připadal šťastný.

            Po asi hodině se vrátil domů, kde na něj čekala jeho choť. Lukáš si všiml jejího podezřelého výrazu, jako by něco tajila, ale po chvíli ho tento pocit přešel a sednul si do obýváku, kde si pustil televizi. Dávali zrovna jeho oblíbený seriál, ale Emílie se chtěla podívat na telenovelu, u které nezmeškala ani jeden díl.          

           „Proč já se s tímto člověkem vůbec oženil,“ řekl si v duchu a poté se na ní podíval. Byla to pěkná žena, ale měla hroznou povahu. Všechno muselo být po ní, což už Lukáše štvalo. Chtěl se s ní rozvést už několikrát, ale vždy si říkal, co by na to řekli rodiče.

           Emílie si šla umýt ruce a Lukáš ji následoval. Začal ji zezadu osahávat, ale nereagovala.

            „Dneska ne,“ řekla.

            „Proč?“ zeptal se.

            „Prostě nemám náladu, to je vše,“ odpověděla.

            „Cože?“ podivil se.

            „Nemám náladu, rozumíš!“ vyhrkla naštvaně.

            „Ještě se za těch x let, co spolu žijeme, se nestalo, že bys neměla náladu,“ pravil.

            „Hele, jsem unavená a není mi zrovna hej. Prostě dneska ne,“ řekla Emílie a šla si lehnout do postele. Lukáš ji následoval a lehl se vedle ní.

            „Nechápu, proč dneska ne,“ stále se divil.

            „Už to neřeš, zítra je pondělí, vstávám brzo do práce,“ stále nesouhlasila.

            „Myslíš, že jsem takovej idiot, že nevím, co je za den!“ vyhrkl.

            „Hele klid, už mě to docela začíná unavovat,“ stěžovala si Emílie.

            „Du do obýváků,“ oznámil Lukáš.

            „Di ty prase nadržený,“ reagovala.

            „Cože? Co to s tebou je? Kvůli tobě jsem se dneska zbavil psa, kterýho jsem měl tak rád a ty mi budeš ještě nadávat?“ stále se ptal Lukáš.

            „Ježiš! Nemám na to náladu!“ zařvala.

            „Polib mi prdel!“ zařval též Lukáš a praštil dveřmi. Poté si ustlal na gauči a šel si lehnout.

            Následující den vstal dříve než ona. Šel si udělat snídani. Vzal si toustový chléb a namazal ho máslem, poté si sedl na gauč, na kterém se právě vyspal a začal jíst. Poté si všiml, že vstala i Emílie a pustil si nahlas televizi. Emílie se opláchla studenou vodou, vyčistila zuby, umyla si vlasy a převlékla se do práce. Dělala to takto každý den a dnešek nebyl výjimkou. Podívala se na Lukáše a usmála, ale ten ji ignoroval. To jí rozčílilo. Na jejím obličeji se objevili vrásky, šla do kuchyně, aby si udělala také snídani.

            „Kde jsou toustový chleby?“ zeptala se, ale její manžel neodpovídal.

            „Můžeš mi prosím říct, kde jsou ty toustový chleby?“ zeptala se znovu, ale Lukáš dělal, že ji neslyší.

            „Kde jsou?!“ zeptala se naposledy a už byla dost rozčílená.

            „Zbytek jsem sněd. Už nejsou,“ odpověděl, vzal ovladač a přepnul  kanál na televizi.

            „Super a co mám sníst já?“ zeptala se Emílie a bylo na ni poznat, že ji to Lukášovo chování vadilo.

            „Já nevím, to je tvoje věc,“ odpověděl a přepnul tentokrát na zprávy.

            „Co tě žere?“ vyhrkla Emílie a stoupla si před televizi, aby se mu mohla podívat do očí.

            „Ty se ještě ptáš nebo si za tu noc otupěla?“ reagoval Lukáš a šel do kuchyně, aby si nalil trochu vody.

            „Já fakt nevím, co ti tak vadí na tom, že jsem ti jednu noc nedala!“ řekl rozhořčeně a šla za ním.

            „Je to prostě divný. Nikdy za těch sedm let manželství si tohle neudělala. Nevím, co si mám myslet, chápeš?“ odpověděl ji a sedl si na postel a začal si číst časopis.

            „Včera mi bylo fakt dost špatně a mám toho teď v práci fakt moc. Nemůžu za to, že žárlíš,“ pravila a sedla si vedle něj.

            „Kdo žárlí?“ zeptal se.

            „Ha, takže ty mi chceš říct, že tohle není žárlení nebo co?“ pravila Emílie a vzala mu časopis.  

            „Nech mě na pokoji,“ řekl ji Lukáš a lehnul si a snažil se o spánek. Emílie ho mezitím začala osahávat.

            „Dneska ne, a hlavně by si měla jít do práce,“ vyhrkl náhle Lukáš a otočil se na bok.

            Pak se Emílie zvedla, obula si boty a firemním vozem jela do práce. Lukáš stále ležel na posteli. Snažil se usnout. Tento týden měl odpolední směnu, takže nikam nepospíchal. Neměl, co na práci. Po chvíli ležení v posteli se zvedl a šel do obýváku, kde si pustil televizor, ale na žádném kanále nedávali nic dobrého, a tak si pustil rádio. S tím však také nebyl spokojen, protože nehráli jeho oblíbené písně, a tak si nakonec pustil počítač a surfoval po internetu. Dokonce navštívil i stránku se seznamkou a díval se na zájemkyně o vážný vztah, ale žádná z nich se mu nelíbila ani trochu jako jeho žena. Určitě mě podvádí, pomyslel si Lukáš...