Písmák tak ne
tak ne
nebudeme si nalhávat
tak ne
nebudeme si říkat
Vánoce mojí staré mámy
od té doby
kdy nedobrovolně odešel
tam odkud není návratu
tak stávkuje
Jo, je to tak
Jo, je to tak
nic se nevráítí
snad jen to
že rozsvítíme stromek
nikdo nepřijde
ne, nepřijde
proč by asi porušoval své zásady.
pošle růže, ty nejhezčí
zebou
co si myslí moje vnučka
je mi zima
večer je lezavý
město anonymní
a lidé nosí masky
návrat do dětství
tenkrát jsi se mnou soutěžil:
kdo rychleji
nejvýš
nejvíc
sen na koncertě
já tě neslyším - víš.
nesedím vedle tebe
v osvětleném sále
jsem jinde -
kam se poděla romantika?
sněží
paní Zima se ohlásila
jak se na dámu patří
kam jste lidi dali romantiku.
plnoletost
Stromy se sklání
pod tíhou sněhu
půdě promrzlé na kost
se špatně dýchá
Vítr ve vlasech - ROMANTIK
zlobí se
zápasí s deštěm
zlost vylévá
do vlasů růží
pomozte mi hledat odpověď
někde jsem četla
že slepí vidí duší
němí mluví očima
a hluší jimi naslouchají
skákalpes
Horo, horo, vysoká jsi.
Horo, horo, vysoká jsi,
má kabelko vzdálená jsi,
vzdálená jsi, už tě néémáám,
srdcové eso
dělí nás jen pět okamžiků
zarexovaných v kompotech myšlenek
pár ukradených chvilek ve verších
a tlukotu kladiva srdce
Ztracené brýle
Nedávno mě navštívila paní nostalgie. Přebírala jsem na půdě krabici vzpomínek, která se s námi všude stěhovala, protože mi bylo líto zbavit se věcí, co pro mě měly v minulosti velký význam. Věcí, které už sice neslouží k ničemu, jen zabírají úložný prostor, ale nelze je vyhnat ze dveří paměti. Jak bych jen mohla nasytit popelnici prvním pouťovým prstýnkem, mušličkami od Baltu či růžovými brýlemi.
Svině jedny, svině, svině!
"Svině jedny, svině, svině. " ozýval se ze zahrady rozčilený hlas toho mého.
Že by myslel mě. Kvůli tomu štrůdlu.
23.září
tak tě tu vítám
po roce odloučení
ty jedinej chlape
na ciferníku roku
K-R-I-Z-E
Krize kosí jen poddajnou trávu
Rozumnými argumenty nerozumných
Ignoruje potřeby nejpotřebnějších
Zakrývajíc zástěrou
čekárna
kdybych věděla
kde najdu čekárnu na příděl moudrosti
tak bych v ní seděla
od vidím do nevidím
che sará, sará...
babí léto s vybledlými šaty
a závojem mlhy po ránu
gumuje v deníčku
otisk srdce
filozofie tvůrce
chtěla jsem psát o sobě
o svém rubu
/ale stydím se/
je na něm víc uzlíků
baterie do lampičky
parádní toaleta Noci
je proto tak černá
že ona přilétá komínem
nevěřte astronomům.
uspěchaná
pro samý spěch
jsemti zapomněl koupit růže
pro samý spěch
jsem přinesl zvadlé narcisky
setři si slzy
setři si slzy
podívej se na svět
veselýma očima
snad uvidíš
autogram
léto věnovalo řece
autogram na památku
a zlatému podzimu
uvolnilo cestu
Blázen
Viděla jsem básníka. Skláněl se nad zlomenou růží a plakal.
Ne, nepíchl se o trn, ale ztratil lásku. Líbal růži a hebkou rukou, zvyklou na psaní veršů, hladil umírající lístky.
pozvánka na prasečí hody
V á ž e n í
dovolujeme si vás pozvat na prasečí funus,
který se bude konat tuto sobotu v ranních hodinách.
Účast dle vlastního uvážení (nutná).
Porazili jabloň
Ráz dva ráz dva
snazší by to bylo elektrickou pilou
rychlejší smrt pro jabloň
teď krvácí mízou
sokyně
podala mi z mísy jablko
a stačila ho otrávit pohledem
óRómeo, ó Júlie.
kousneme si oba
?
nač psát fráze
opotřebované časem
a květovaná slova
napíšu ti to krátce