Ztracená

Ve sněhu bez konce

Zapomněla na své děti

I na rozepsané papíry

Nechala útržky vět volně poletovat v průvanu

Občas přečetla zapomenutý text, a pak ho dopsala

A potom jinde našla ten samý už hotový

V jednom okamžiku se radovala

A v témže okamžiku umírala.

I když se smála, tak něco v ní plakalo.

Led s lávou se pojil

Dva nezcelené kusy.

Do útržků papíru a látky své srdce schovávala

Protože, kdyby se scelilo, rovnou by zase puklo.

A přitom to všechno věděla

Protože nikdy před sebou schválně neutíkala

Jen něco z ní se přitom před ní chtělo schovat.

Nechala po sobě stopy,

A někdy je zas nacházela

Aby v příštím okamžiku zase cesta ztratila

A tak tam bloudí po staletí

proměněná v meluzínu

Hlídá mrtvé

Sama zakletá

V útržek bělostného papíru….