Moucha

Vstal z matrace a popošel ke stěně pokoje. Zašedlá zeď neurčité barvy byla pokrytá mapami plísně a vlhkosti. Dotknul se té zdi a prsty po ní sjel odshora dolů. V místnosti nebylo nic. Špinavá matrace na zemi, vedle ní barevný dětský míč a mdlé světlo, které se vpíjelo do špíny a dopadalo na podlahu nebo spíš na to, co po podlaze zbylo. Udělal dva kroky směrem k oknu se založenýma rukama. Venku bylo vedro a dusno. Mraky uháněly po obloze obrovskou rychlostí, aniž by u toho vydaly jediný zvuk.

Zhluboka se nadechl a rukama se opřel o okraje okna. Skrz nebylo vidět mnoho, jen špína na skle a mrtvý hmyz. Za oknem nebylo nic. Šedá beztvarost, připomínající město. Posadil se na gauč, znovu se nadechl a otevřel pravou dlaň, kterou až do této chvíle tisknul vší silou. Vylétla z ní moucha. Chvíli bzučela okolo jeho hlavy, potom zamířila do vedlejšího pokoje, potom k oknu, do kterého několikrát bezmyšlenkovitě vrazila, aby se hned zase vrátila zpět. Seděli teď na matraci dva.