Don Blesková Ještěrka - Bomba první

warrior thankful to god shining serpent

 

Nejdřív mi dovolte představit Bleskovou Ještěrku - neboli Dona Bleskovou Ještěrku, jenž nikdy nechodil po světle planety sám, vždy alespoň jedna "větev" na jeho těle se dala nalézt. Byl vemi hysterický, spirituálně zaměřený, odměřeně studený ke svému okolí, právoplatně trestající, nosíc však ve svém srdci tolik lásky, že mu kypěla z očí.

Své nepřátele právě rozprášil tak, jako by byli zastánci zákona, a skryt za antickým sloupem, přeřazoval zbraň, připraven na další útok.

"Není to o národech ani státech!" řval do dáli," Je to o bytostech a démonech, síle a penězích, pravdě a lži! Kam se řadíte vy?"

Tou průpovídkou vlastně dával svým nepřátelům šanci se vzdát. Ovšem, jeho nepřátelé neměli dostatek umu k tak šlechetnému činu, o hrdosti, či cti ani nemluvě. Kalibr 45 hlasitě přežvykoval podávaná sousta v podobě olověných kulek. Věděl, že Don využívá jeho služeb pouze aby mohl zajistit přežití sám sobě a jedinečnou ruku třímající slonovinou rukojeť své "větvi". Proto mezi nimi za nějakou dobu jejich spolupráce vznikl více nežli pouze přátelský vztah. Co to znamenalo, nevěděl ani jeden z nich, to ale nevadilo. Poslední projektil zapadl, Don se obratně překulil, odstřelil dvě z těch zmijí, co mu usilovaly o život, protože nedokázaly zhltnout pravdu se všemi jejími ostny; následovalo salto, dopad na ocas, bang! bang!, odstřel dalších dvou syčících špín, rychle zpět na nohy a schovat za další sloup.

"Musíte si vyvinout ocelové hrtany !!" řval v polosmíchu.

Raz - dva, výměna nábojů. Jeho akce, mluva, chůze, styl, hyterické, spirituální jako svatý Qu´Ran. V hlavě pouze plány, kde vydělat další pokladnice, větve zavěšeny blízko rukou, bolavé kapsy. Jediným smyslem existence, alespoň na daný moment, demaskovat zmije, vystavit je na obdiv celému světu, tak se jich zbavit; a pokud to nejde – odstřelit! Tvrdší  než Francesco Rafaelle Nittoni, s posranými názory, vykojen narkomankou. Jeho pověst byla rozšířena po celém světě a bohužel všude, kam přišel, vznikaly problémy. Každý z jeho týmu vyvrhelů byl připraven položit za něho svůj život.

Najednou změnil taktiku. Zavěsil zbraň za pas a vyšel jim vstříc, každý jeho pohled se podobal gilotině.

„Tak jsem tady. Moje slova jsou vaší noční můrou, nepotřebuju kulky.“

Pět ze zmijí k němu přikročilo, a pevně ho držíc, odvedly jej do dlouhé chodby. Prošli do menší místnosti s výhledem na oceán a kancelářským posedem. Tam byl Nasir, vůdce menšího povstání proti Donovi.

„Ahoj. Vítám tě. Seš dobrej, že ses vzdal. Nepřežil bys to. Tak copak chceš?“

„Je slunné odpoledne, tak jsem přemýšlel, že bych se rád zhulil, abych viděl slunce vycházet a zapadat.“

To vyvolalo smích. „Kvůli tomu jsi sem přišel co? To mě teda podrž. Ale teď vážně.“ Nasir pokynul jedné ze zmijí. „Smotej mu blunt!“

„Power cherry bych prosil..“

„Dobře, Power cherry. Tak povídej..“

„No Nasire, víš, teď se mi ani nejdená o to, co máme mezi sebou, spíš mi jde o to, že se snažíš zničit moje lidi a to nemůžu dopustit.“

„Aha tak ty říkáš, že to není osobní, ale že si to bereš osobně? To nedává smysl.“

„Dal jsem přísahu, že pro ně klidně spočinu, pomocí extrémního jedu, bez milosti a když se sejdeme, rozprášíme své nepřátele a pošleme je do pekla, tam kam patří.“

„Protože jste Boží bojovníci…“ 

To už Don popotahoval bluntu. Odpověď se dostavila s prodlením.

„…..s….s…..jo..“

Do vzduchu se lynul fialový kouř z marihuanového posezení.

„Víš, Nasire, můj tým je vycvičen k tomu aby explodoval při střetu, provedl úkol, či chcípnul. Nejdřív však nepřátele eliminujeme slovně a nepláčem při tom. Já jsem zrozený vůdce, co nikdy nechodí sám.“

„Ty genstže jeden… co jako?“

„Gangstře. Proto jsem přišel s dvěma pitbuly. Říkám jim pojídači sráčů.“

V tu chvíli Nasirvy poskoky cosi smetlo k zemi. Ozývalo se jen tiché vrnění.

„To nejsou žádní pi-pitbulové..,“ koktal Nasir ustrašeně.

„Já vím. Skřížil jsem je totiž s kočičkama. Cha-cha. Ale notak, Nasire, neměl bys kňučet dokud nespočineš.“

V jeho žilách kolovala krev pravého vyvrhele. Vstal a podal roztřesenému Nasirovi blunt.

„Na. To tě uklidní.“ Pak mu zazpíval písničku:

Čau, čau, čau, pojď se zhulit a chcípnout

Jo, jo, jo, nepraví muži chcípnou taky když je najdu

Zesláblí dementi nezasloužej dejchat

Kolik mejch chlapů připraveno za mě umírat, co?

Mám západní myšlení, jdu ti přímo do zad

Neměl sis se mnou začínat

Chci prachy, ženský, sex a taky hulení

Nepřestanu dokud mý lidi neuvolní…

„Víš Nasire,“ řekl, když mu byl opět podán blunt, „my přicházíme první, když větříme nebezpečí. A všichni by si to měli rozmyslet dřív, než spočinou. Doopravdy jsme dnes nepřišli nikomu ublížit, ale když už jsme tady, jedná se o tvůj, nebo o můj život, takže střílíme první. Proč? ..s…..s … Protože nechci dneska večer slyšet žádný sračky.“

„Po-poslouchej Ještěrko, já… už s tím přestanu, ono to přece vůbec nebylo osobní, nemysli si, že to bylo osobní, protože nebylo..“

„Já rozumím.“

„Vážně?! Vážně?! …s…..s….. To-to znamená, že jsme v pohodě?“

„Vždycky jsme v pohodě Nasire. Akorát, věc se má takhle – tolik let jsme s mým týmem uhejbali kulkám, že už nemáme co ztratit. Nemáme kam jít, proto je náš domov všude. A já jsem vůdce, ale tady mí lidi,“ tehdy pokynul packou a do místnosti vešli opravdu po zuby ozbrojení vetřelci, „jsou jen vojáci, co musí splnit misi, vysláni dělat to, co bys ty neudělal, jsou jako kamikadze, jo ta bouřka, a víš proč? Protože se narodili bezvýznamní. A teď se tě zeptám, proč seš sakra ve hře když z toho nic nemáš?"

„Je-ještěrko, já nerozumím otázce. Já nevím, co bys chtěl slyšet.. že, že můj styl smrdí, nebo že nejsem doopravdy žádnej kingpin, že …s…..s…..s“

„Já chci, abys mi pověděl, kde je oko…“

„Je-ještěrko…to ale nikdo neví..“

„Hm.. někdo to vědět musí, vždyť ho uctíváte ne?“

V místnosti se vznášel zápach smrti. Donovi lidé byli připraveni jít Nasirovi na pohřeb a jen jedna odpověď ho mohla zachránit před smrtí psa, nebo kočky, o tom mohli křížení pitbulové vyprávět ódy na zlost.

„Ještěrko, no, co kdyby ses poptal po svém dávném kamarádovi, Notorickém Velikánovi…“

„Hm Nasire, Nasire, tos mě docela potěšil..víš, ty bys mohl bejt dobrej, kdyby tvůj mozek nebyl zcela vymazanej. A kdyby nebyl, chtěl bys přece učinit to samý co já = zničit všechny zmije co nám nedaj letu.“

Don se zvedl a odkráčel s pitbuly po boku, pak už se jenom ozvala ozvěna jednoho přesně mířeného výstřelu.

„Musíme přece zbavit tenhle svět všech iluzí, a proto musíme odstraňit všechny zmije, co uctívají hnusný, absolutistický oči…“

---