Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seEpické snění
Autor
alex
Opět srší ze mě epika,
co přes papír se Tě dotýká,
vrátím se tam, kde vládne antika,
vrátím se v době, kde rozum nic neříká.
Potká mě přítel, co říká si da Vinci,
podal si inzerát: MONA LISA – vyměním za menší,
svou nebohou obět opije v podzámčí,
opije způsobem, že století protančí.
Pak sednu si u čaje,
kde da Vinci na LISOU ďábelsky vyzraje,
pozve ji na plátno – prý je to do ráje,
pak nebohou naivku štětci vysaje.
V tom samém domě – o patro níže,
šibalsky směje se čachtický kníže,
jeho sok Romeo – já neznal ho blíže,
hnije už jednu noc v hrobové díře.
Nebohou dívku vězní ta harpie,
hledá jen zábavu – pak znovu ji zabije,
dívka to tušící denně litry slz prolije,
kdo by to tušil, že říká si Julie.
Kníže plížící jak mrtvolný stín,
v ústech mích si dávku jedových slin,
celou noc opíjí Julii potoky vín,
dokud sama mu nevydá svůj panenský klín.
Kníže už prožívá své hnusné vrcholy,
opilost Julii klamavě chlácholí,
oči proud slziček v návalu povolí,
Julie naposled vydechla – slzy už nebolí.
Pod okny v ulic chodí pan Mikuláš,
anděla s čertem schoval si pod polštář,
sám vydal se na hřbitov – náhrobků pláž,
Romeo bratrem byl – pohlíží na oltář.
Už zbytečné protesty,
mrtvý Romeo nedočká se nevěsty.
Mikuláš dnes vyrovná si dluhy,
vtělí se do knížec
ího sluhy,schová se v oparu večerní mlhy,
z knížete zbudou jen krvavé duhy.
Harpie už nevzbudí se z toho sna,
jeho srdce – pro dýku pochva to rozkošná.
Tak prožil jsem bláznivé století,
kde bázlivý žili poeti,
myšlenky navždy odtamtud odletí,
jen kousek papíru jako vzpomínka zbyde Ti.
Snad takto by to podal pan William,
muž – idol mnoha generací dam.