Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Konec

28. 11. 2001

1126

Autor

Orio

Ošidná loubení tvého těla

mne lákají skrze bledou látku,

nucen jsem vdechovat tvůj parfém.

Jediná vůně a dokonale mate,

nevím co znamená a jak má účinkovat,

ale ten aerosol mám všude ve vlasech.

Obliny se hýbají tvým dechem a gesty,

imitují tlukot srdce a nervozitu.

Kouříme - částečky dýmu se linou sobě vstříc,

ne už tak naše vztahy.

Pijeme - jediné, co po těch týdnech

zvládneme společně.

Náš čas je přesně dán - až ti bude špatně odejdeme

a někdy tě asi potkám s jiným v tomhle městě

Zvláštní je poslední dvouverší, odejít společně, stále spolu, a pak najednou každý zvlášť, náhodně se potkat? Mrazí mě, když si představím, že dokážeš takhle ambivalentně uvažovat. Je snad rozchod přítomen v každém setkání?