Písmák Probuzení
Ráno pár housek, změklých nočním pláčem,
kdy jako paní domu o pána strachovala se
mladičká ženuška, bříško ještě ploché,
ne tak její city
Jezero
Labutě tiché jsou,
bledost svou snadno nezapřou,
nikdy se nesejdou se smolou
(hustou to lesní temnotou).
Milenec
Včera jsi zatemnil okna a ucpal škvíry dveří,
ztratil se v množství tepů, zmizel úhoří černí.
Zakryls mi ústa dlaní, snad aby ani vzdych
nepřipomněl, že jsem tu
Básníkovi
Mladičký básníku, nehledej viníky, nemáš-li při sobě
nádobku s popelem.
Potírals sám sebe, přespával s přízraky,
zacházel šetrně se svým, ne mým tělem.
Oddaná
Oddělím kousek duše a podstoupím ji pánům,
jak služka co nevyhne se smutným ránům
a s vědomím bílého kanafasu
co prostírám vždy jen cizím hlasům
Blízkost
Dívka promrzlá se z boku na bok otáčí
a rychlými pohyby ohyby těla tře,
nachází samotu ve vlastním náručí,
o smělost ohanbí se sama s sebou pře.
La Dolce Vita
Pohyb se zjeví jak rozkoš, tak náhlá,
jak touha směle pronesená bez cla.
Pašuješ mezi nás oklikou lehké tlaky,
pasuješ kolena svá mezi má stehna.