Láska na první dotek

Každou sobotu, celý den, mám hlídat své čtyřleté sourozence Dášu a Michala. Jako první jsme se šli projít do parku a zastavili se u stánku se zmrzlinou. Prodavač si vždycky pouští hudbu hrozně nahlas. Hráli tam zrovna jednu písničku,kterou zbožňuju a tak jsem začala tančit. Dáša s Míšou si sedli na nedalekou lavičku a se smíchem mě pozorovali. Jednou jsem to ale přehnala s otočkou a já i s tím obřím kornoutem zmrzliny skončila komusi na hrudníku. Dvojčátka se rozesmála na celé kolo, než mě došlo, že ten, který má teď díky mně špinavé triko, šortky i boty je nějaký kluk. Chtěla jsem se zvednout, ale uklouzla mi noha a začala se válet po zemi. Naráz mi to všechno přišlo hrozně směšné a místo toho, abych se omluvila jsem se přidala k bráškovi a ségře a hrozně se rozřehtala. To už se smál i ten kluk a pomohl mi na nohy.

,,Čau já jsem Erik.''

,,A já nešika.'' odpověděla jsem na pozdrav a s úsměvem dodala.

,,Alice. To oblečení mě mrzí.''

,,Nech to plavat. Vrátíš mi to třeba zítra v cukrárně na Panský.''

,,Nechceš jít s náma na hřiště?''

,,Jasně, s mrňousema co?''

,,Hele! to sou mý sourozenci!'' strčila jsem do něj stále dobře naladěna.

,,Vážně, pojď! bude sranda, uvidíš! Ani nevíš kolik si toho s těma malejma užiješ!''

,,Tak fajn, hlavně už nepadej.''

,,Neboj, to byla jen taková malá nehoda.''schválně jsem ale trochu zapackovala, abych ho trošku pozlobila.

Líbil se mi. Po bradu dlouhé, jemně melírované hnědé vlasy, zelené oči, trochu dívčí obličej, vyšší než já a krásně opálený. Hezky se na mě usmíval a já se s ním cítila dobře. Ikdyž jsem ho ani neznala. Já se totiž cítím dobře s každým optimistou, čímž tenhle kluk jistě byl.

,,Odkud jsi?'' zněla jeho první otázka.

,,Odtud, z kama jinama bych asi byla?'' zažertovala jsem. Usmál se a pokračoval.

,,Jo, to mi došlo. Přeci nebudeš ty dva tahat po celý republice. Já myslel ale ze které čtvrti. Já jsem od Jezerní.

,,Tak to je hned vedle nás! My jsme z Herecké.'' Takhle jme v našem rozhovoru pokračovali až na hřiště. Tam jsme se dost vyblbli na průlezkách, houpačkách a takových těch hřišťových sestavách. Byla s ním celkem sranda. Strávili jsme spolu celý den. Čas nám spolu utekl tak rychle, že jsme si ani nevšimli, že už je skoro sedm.

,,A sakra,'' povzdechla jsem si, ,,to už je tolik! No nic, budem muset jít. Odsud to máme domů minimálně dvacet minut pěcha. Autobus už stejně žádný nechytnem včas. Tak čau!'' loučila jsem se. On mě ale zadržel.

,, Počkej! Budeš tu zítra?''

,,Možná.''

,,A co číslo?'' ještě se neopomenul zeptat. V rychlosti jsem z peněženky vytáhla svoji vizitku, vrazila mu ji do ruky, a pádila domů. I tak bude máma dost řádit.

Večer, než jsem šla spát, mi na mobilu zapípala nová zpráva. Číslo neznámé. Tak zitra ve 4 na pansky, nezapomen.

E.

Jistě, že mi došlo, kdo to psal. Uložila jsem si jeho číslo, a šla s úsměvem na tváři spát. Další den jsem se hezky upravila, abych udělala na Erika dojem. Už od začátku mi byl velmi sympatický a příjemný. Když jsem přišla, byl opět ve velmi dobré náladě. Objednal mi velký zmrzlinový pohár s ovocem, pokapaný čokoládou. Mňam! Tak, jako předchozího dne, jsme si skvěle pokecali. A tak to šlo den za dnem. Měli jsme spoustu společných zájmů, ale v mnohém jsme se také lišily. Zkrátka naprosto ideální pár. Tedy, zprvu jsme byli jen přátelé. Ale asi po půl roce z nás bylo něco víc. Byl opravdu velmi milý, pozorný, a zkrátka takový, jaký bych chtěla, aby byl. Měl sice i své chyby, ale o to byl lepší. A dost nám to spolu klapalo. Jemu bylo devatenáct a mě osmnáct. Právě jsme před sebou měli poslední rok střední. Zatímco já byla na sekterářku, on se učil cukrářem.

Náš první sex se odehrál čtyři měsíce po našem partnerství. Byla zima a my spolu byli na horské chatě. Měli jsme právě na týden volno. Zrovna jsme se dívali na Dům u jezera. Přitulila jsem se k němu, a on si mě k sobě přitulil těsněji. V té nejromantičtější části jsem se mu podívala do očí, a on mě políbil. Začali jsme se mazlit a po chvíli si i sundávat oblečení. Bylo to krásné, s ním obvzlášť.

Společně nám to připadlo jako chvilka, ale už jsme si hledali práci. Erika zaměstnali hned. Já musela ale hledat dýl. Když mi potom řekl, že hlavní vedoucí firmy, ve které pracoval hledá sekretářku, byla jsem štěstím bez sebe. Doporučil mě, a já byla přijata. Další epizoda našich životů byla za námi, a my se společně chystali usadit. Napřed jsme si našli dům. Erik byl v dost slušném dědictví, a já na tom taky nebyla nejhůř. A pak …

Bylo to právě měsíc po mých dvacátých narozeninách. Přišla jsem domů z práce, a všude bylo podezřelé ticho. Jediné, co mylo slyšet, byla řpíjemná hudba. V každé místnosti jiná písnička. Šla jsem nahoru, do naší ložnice, a málem jsem přišla o oči. Bylo to tam tak krásně, a romanticky vyzdobeno, až mi přecházel zrak. Erik seděl na psteli a čekal na mě. Dnes mu to obvzlášť slušelo. I jeho úsměv byl mnohem neodolatelnější, než kdy jindy. Přišla jsem k němu a on si jen kleknul, otenřel malou krabičku, jež svíral v ruce a pronesl tu kouzelnou otázku.

,,Vezměš si mě?'' Jistě, že jsem to přijala! Ještě nikdy jsem s nikým nebyla tak šťastná. On byl mužem mého života.

Nyní spolu máme tři děti a stále šťastný život, jež nám společně přetrvává již dvacátým rokem ...