.court of nemesis.

Ležel jsem na posteli přikryt dekou, ruce i nohy připoutány koženými řemeny. Hlavu mi fixovali pomocí kovové konstrukce tak, že jsem mohl pohlédnout pouze ke stropu. Tušil jsem, že kolem mě sedí na židlích hned několik lidí. Slyšel jsem jejich oddechování, ale pohlédnout na ně jsem nemohl. Odněkud zdáli ke mně doléhaly mužské a ženské hlasy. Rozmlouvaly spolu, vykřikovaly, hádaly se. Věděl jsem, že je to skupina lidí, ke které jsem kdysi náležel.

„O čo ti išlo ty somár?“ ozval se hlas, který se snažil vypadat otráveně. Nevěděl jsem, zda otázka směřuje ke mně, ale protože se nikdo neozýval, řekl jsem: „Ptáte se mě?“

„Ako som tvrdil, je to somár.“

„Proč mě tady držíte,“ zeptal jsem se. „Proč mě nepustíte zpátky?“

„Ty to moc dobře víš,“ ozval se hlas, který mi byl povědomý. Nemohl jsem si však vybavit, odkud ho znám. Byl pevný a měl v sobě zvláštní klid.

„Nevím. A už vůbec netuším, proč jste mi fixovali hlavu.“

„Abys nás neviděl. V tom je naše síla.“

„Viděl jsem vás přes sklo,“ řekl jsem a zavřel oči, abych se ubránil kouři z levných cigaret, který mi někdo foukal na obličej.

„Kdy přijde?“ ozval se ženský hlas zpoza mé hlavy.

„V šest hodin,“ odpověděl klidný hlas. „Máme deset minut. Co navrhujete?“

Někdo mi opět vydechl kouř přímo do obličeje. Zároveň jsem ucítil zahnívající pach, který pravděpodobně vycházel z kuřákových úst.

„Myslim, že bys me ho tu mali nechať. Ať zhynie, kokot.“

„To Adi nedovolí,“ řekla žena.

„Neznáš Adiho,“ řekl klidný hlas.

Z pravé strany místnosti ke mně dolehlo několik tupých úderů do zdi a tlumený výkřik: „Pusťte ho vy svině!“

„Začínají zuřit. Měli bychom si pospíšit,“ řekla žena.

„Musíme medzi ne nasadiť viac tajných. Pár ďalších takých somárov a móžme to tu zavriť.“

„Hlídá je někdo?“ zeptal se klidný hlas.

„Ne, jsou tam sami. Jan je na dovolené, Tomáše jsme propustili,“ řekla žena. „Ale nahráváme je. Nebude problém zjistit, kdo na nás křičel a potrestat ho.“

„Vy nás nahráváte?“ zeptal jsem se.

„A cos myslel ty magor?“

„Myslel jsem, že nás pouze sledujete. Netušil jsem, že jste zašli tak daleko.“

„Nevíš spoustu věcí. Zdokonalil jsem systém tak, že každého, koho si vyberu, mohu usvědčit během několika minut,“ řekl klidný hlas.

„Například v sobotu jsi řekl Mar, že jsem nedomrlý fracek, který se dostal k moci. Vzpomínáš?“

Cítil jsem, jak se mi sevřel žaludek, do mozku se mi nahrnula krev.

„Nic takového jsem neřekl,“ pokusil jsem se zalhat.

„Máme to nahrané, somár!“

„Ano, máme všechno. Každé tvoje slovo. Nemusíš lhát,“ řekla žena.

„Kdybych věděl, co jste zač, nikdy bych...“

„Bude šest,“ přerušil mě klidný hlas. „Adi tu bude každou chvíli. Co navrhujete?“

„Smrt,“ řekla žena.

„Smrť.“

„Jsem pro to samé,“ řekl klidný hlas.

Na straně, kde spočívaly mé nohy, se otevřely dveře.