Výzva

"Dobrý den."

"Dobrý den."

Tak asi takto by se dalo charakterizovat soužití dnešních lidí v panelácích. Takto jednoduše, cize a suše. Kde jsou ty doby, kdy se všichni v jednom domě znali? Kdy si navzájem pomáhali? Kdy maminka poslala malého Františka k sousedce pro dvě vajíčka a chlapec se s nimi opravdu vrátil?

Kam se poděla ta lidská teplost, vstřícnost, srdečnost, otevřenost a dobrota? Kde jsou tito lidé? Kde se ukrývají?

Charakteristikou dnesní doby je: nedostatek času, spousta práce, klamání se navzájem, lhaní si, podvádění, lakota a závist.

Lidé nemají čas se znát. Proč by měl někdo někomu v dnešní době půjčovat vajíčka? Proč by mu pomáhal? Copak má vajíček nazbyt? Má opravdu jistotu, že pak nebude chtít půjčit něco jiného? To takhle kdyby to byly akcie, dluhopisy nebo směnky s vidinou zisku. To by bylo o čem uvažovat. To by se z hlaviček samým přemýšlením jen kouřilo. Proč?

Protože člověk se snaží vždy a ze všeho cosi vyzískat.

Proč to však pro jednou nevypudit z hlavy? Proč se, alespoň jednou nestát člověkem, který se nežene za ziskem a neudělta dobrý skutek? Už jen pro tu radost a pocit, že jsme někomu pomohli. Proč se na chvíli nezastavit a neodpovědět s úsměvem na pozdrav a nepřidat

k tomu doplňující ač frázovitou otázku? Ublížilo by nám to? Okradlo by nás to o něco?

Tak proč to neudělat?

"Dobrý den."

"Dobrý den. Jak se máte?"

"Děkuji, dobře. To máme dneska hezké počasí!..."

"Máme. Copak dělá František?"