Písmák Vzpomínka
Stovky bílých růží leží v zákopech kdesi ve vyprahlé zemi temné rokliny. Vzpomínka na ty, jež jsme opustili. V nevděčnosti našich myslí se ukrývají před námi, abychom snad nedráždili naše duše myšlenkami nad hříchy minulosti.
Samota
Padámdo propasti jménem samota. Jsem tu zhruba s dalšími dvaceti lidmi, ale já je nevnímám, nechci je vnímat. Nemám na ně a jejich bláboly nejmenší náladu.
Upadám do depresí a nikdo mi nemůže pomoct, nejspíš ani nechci.
Výkřik 1
Jak stará panna čekající ve vinárně na ožralu,
jako tikající hodinky bez ručiček na skládce na pokraji lesa,
jak prázdná petrolejová lampa uprostřed kamenité pouště,
jak střípky z žárovky vhozené na dno oceánu,
Pátek
Je pátek, procházím bezejmennou ulicí a z walkmana na mne kdosi ječí. Nevnímám to. Potkávám lidi, které jsem už kdesi viděla, nezdravím je. Nechci mluvit, chci jít až na konec téhle cesty, chci jít sama, jen já a můj pes.
Výkřik 2
Přicházím do místnosti, kde mne každý zná. Žádnou tvář nepoznávám. Sedám si. Mluví na mne a já je poslouchám.
Milenci 1
Líbání s tebou je fakt skvělý. Nad tvými dotěrnými prsty nemám sílu odporovat, stejně se mi to hrozně líbí. Jen škoda, že nevíš, že jsem panna a nehodlám tenhle stav měnit.
Už se připozdívá a myjsme tu dál přilepený k sobě.
Hodinky
Bylo pět hodin, když vycházela z domu. Šla běhat. Vždy v ten samý čas, stejnou trasu. U konce cesty potkala jednoho chlápka.
Kamarád
Sdílím tvůj strach, když za šera bloudíme ulicí. Skiny nepotkáme, neboj se. Chce se ti spát, tak klidně zavři oči, povedu tě. Broukáš si píseň, kterou dobře znám.