Zlomená tuha

Desítky vzkazů napsaných černou křídou

na stěny domů, kde ulpívá můj žal,

přes vrstvu mrazu, pod kterou pořád žijou,

snaží se číst, kdo původ jim dal.

Desítky vzkazů napsaných černou tuší

pod vrstvou mrazu

snaží se číst, kdo necítil nic.

Sto pokusů, každý z nich neúspěšně.

Sto otázek, odpověď v kapkách deště.

Desítky vzkazů napsaných stejnou tuhou

při strmém srázu pod černobílou duhou.

Desítky vzkazů psaných černobílým perem

nikdo číst nebude, až příliš slábnou.

Snad možná někdy, až  sníh bude tát a první jarní kapky spadnou,

tak možná tehdy půjdeš mým směrem.

Ale zlomenou tuhou už nedá se psát...