jaký můj svět? můj ty smutku...

Kdo byl tvým světem Podzime
když ještě slunce listí hřálo
když truchlivě naříkals,
a o víně
pršel smutek, ještě dozrávalo.
Kde byl tvůj smutek Podzime
když mráz tě ztrhal z šatu
a ledové víno dnes studí mě
to ten tvůj smutek
upnul se, a mrazivě
jako ovčí hlava
k ostnatému drátu.
Kde je Tvůj smutek, Podzime
- utopený ve víně. Bude snad
jaro? hebčí o chmel
o kravatu?

Jsem tvým světem Podzime.

Mráz co tě svléká z šatů
jaro co okrade tě o kravatu
jsem smutkem co tě tlačí
ve klíně
ostnatým drátem 
vínem co mačkáš z mraků
tou co přesvědčí se o opaku
o radosti, odmítání, o vině 
až položíš mě do bodláků
svou ovčí hlavu
z červen alou jak květy máků
tam vezmeš si mě,
vem si mě...ledovou kuličku
kutálenou do svítání.
Očním důlkem skrzetání

opileckou uličku.