Mořské břehy

Vracíš se do mé mysli, vítej,

stále ještě nade všechno jasná.

Copak je možné uprchnout,

abych zůstal sám

bez tebe?

Pohnula bys těmito ohromnými útesy,

vysušila bys toto rozbouřené moře,

proměnila bys tento písek v taneční parket,

zrušila bys jakoukoli formu života –

kdybys jen byla tady.

Každé místo je tvým domovem:

připravené přijmout tvou krásu.

Má sestro, nevěsto:

co můžeme víc než

tvořit

já a ty

a zůstávat ve stínu

jeden druhého?

Kde se může zrodit hnízdo

bez vůní a chutí

a doteků a pohledů

a zvuků

kde bychom mohli kolébat

naše nemluvňátka?

V tomto neklidném

a tvrdém životě,

jedině ty můžeš zrodit

nové pokolení těl a duší,

jedině ty můžeš učinit svět

hodným mne.

Záštito tvůrčí síly

osviť mé hlubiny,

daruj mi ještě

okouzlení

ve víru tohoto života.