Vrch sv. Kříže aka Parukářka

příroda je nahoře na střeše prahy

kde vidím všechen hnus i všechny klady

skoro každý den vystoupám nahoru

užívat si minuty v každodenním chaosu

když jsem tam nikdy nemám pocit zmaru

u srdce taju a v kouři mizím

na vyhřáté místo svůj zadek uklidím

poslouchám přiběhy lidí kolem mě

na zádech dýchám vláhu přímo ze zěmě

hlavní město zeleně uprostřed betonu

jen tak ležet a pozorovat oblohu

dává mi sílu kdy už prostě nemohu

tu pohodu si nepředstavíš jen tak

máš svoje místa prostě nejsi žižkovák

má víra v ní nic nikdy nepřekročí

ten pocit když vítr se od západu otočí

celý kopec ví kam směřuje tvé myšlení

je ukryté ve snění bez jakékoliv mříže

to se mnou udělá vrch svatého kříže

ref:

na podzim je zkušená  v zimě pustá pláně

z jara krásně rozkvetlá a v létě kousek z básně

kolik šlápot v sobě má tolik smutku posbírá

parukářka je vždy svá

je nejlepším přítelem v době tak zlé

je uklidněním když vše je zbrklé

nekuje pykle nekáže co máš udělat

bude jen sedět  a v klidu naslouchat

kolikrát říkám si proč není ženou

proč třeba s vítkovem se nevemou

stovky myšlenek tam nahoře mám

občas se na papír vyzpovídám

až jednou poznáš jaký je to pocit

budeš chnít zdi a domy bořit

uvnitř té krásy se navždy utopit