Muži, čo chodia loviť na Moje územie

první sloka stále pokulhává a přitom málokdo dočte věc, která ho netrkne hned při prvních řádcích...prvotní obrázek o něčem si člověk utváří neuvěřitelně rychle a potom se těžko mění. Neříkám, že je to tak vždy, ale já na to dám hodně a musím říct, že co mě nenakopne hned, tak k tomu si hledám cestu namáhavě. Ale zbytek získal docela grády. Asi bych zkusila nedávat do poesie tak dlouhé "věty", spíš si s tím zkusila pohrát a rozhodit jejich obsah na víc řádků v jednodušší formě/dvojznačné/minimalizovat zájmena (že jde o dialog mezi autorem a někým dalším je většinou dobře patrné, nemusí se neustále opakovat mé, tvé, mám, máš, moje...atd.), ale to je čistě na formě, která Ti vyhovuje/je Ti blízká. Mně to ale tahle stále evokuje spíš rozřádkovaný prozaický text, nicméně to chce cvik, hodně číst a neztrácet chuť na sobě pracovat. Tu Ty evidentně máš, tak jen tak dál:)

upravila som, čo povieš? :)

zase máš pravdu...dakujem že si mi ukázala tento uhol pohladu, budem to mať na pamäti a pokúsim sa tak činiť v buducnosti..:))

jo, tak takovéhle uspořádávání si myšlenek pomocí psaní je výtečné a opravdu pomáhá, jen, když chce člověk někdy vážně publikovat a projevit v lidech zájem o jeho tvorbu, musí se k tomu s odstupem času vrátit a přehodnotit, seškrtat, ale většinou najde docela zajímavé momenty, které může dál použít. Takže hodně zdaru a nepolevuj:)

máš pravdu, dakujem za názor...písala som to v silnej emocionálnej nálade a ani som to neopravovala...a v podstate sa mi páči tiež len tá posledná veta :)...beriem to ako vývoj...že z tej blbej nálady čo ani opísaná nie je dobre, som dospela k riešeniu situácie, a tým aj k lepšiemu pocitu.

poslední věta je dobrá, zbytek pro mě popisný, opakující se (hlavní první sloka), téma běžné a navíc, to propojení s moderními vychytávkami...já nevím, na mě to působí jako pěst na oko - s tím umí zacházet jen minimum lidí