Jeden druhému

Člověk člověku světlem by měl být,

snem, který zdá se,

rukou, která vede.

Člověk v člověku věčně by měl žít

a učit srdce zpívat živou píseň,

mlčí-li snad či zpívat nedovede.

Člověk člověku sluncem je i stínem.

Každý má v sobě tichý, teplý kout,

kam přijít můžeš po dlouhé cestě

stisknout si ruce a spočinout.

Člověk člověku časem by měl být,

v kterém se dočká všeho, co si přál.

Člověk v člověku v životě je vším.

Nejvíce láskou,

kterou nechce zpět.

Žijeme dny své s jejím tajemstvím,

které je chvíli domov,

chvíli svět.