Noc, dáma koketná...

....jsem motal se a střízlivěl...

Noc

dáma koketná

sám odešel jsem

domů

a myslel na stehna

jež skrčená

do úklonu

na prosby

 noci

vyřčené

láska

jsou

panty

dveří

zrezlé

a vydřené

 

volal jsem

do noci

poustevník

hladový

po letmých

dotecích

na starém

nádobí

jež kdysi vonělo

jak tělo

na tělo

chtělo se

jíst

ze všech

 těch míst

voňavě

semknutých

láskou

dvou labutí

uvězněných

v jezu

při hudbě jazzu

zazněl saxofon

hledám bod

hledám zlom

a do úžasu

sním

rým

noci

a do tvých

vlasů

polibky

hvězd

narouboval

čas

počalaś

a obohacení

je sázení

v slabinách

světlo v tmách

vysvobodí

vzklíčí

jsem země úrodná

s  květy

s petrklíči

mého jara

to že milovala

byl balzám

na mou sněť

tvá láska

 jako bronz

v jedno

my

cín a měď

sousoší

kolouši

skrčeni

v bezpečí

noc má

plachá laň

útěky zaječí

i útok šelem

dva jedním

tělem

byl most

a kosmos

přivřel

na vteřinu

oči

jak na pouťovém

kolotoči

jsem motal se

a střízlivěl

a děkoval

jsem za příděl

v chvalozpěvech

akátů

v šustění lístků

mi apatykář

na bolístku

namíchal

mast

a můj čas

hojivý

mráz

kopřivy

na vůni

květů

nektarem

ze rtů

jsem

blažil

v zajetí

vzácnost

co v závěti

přiřčena

dědici

kometa letící

jsou

tvoje vlasy

zrající klasy

pod rukou

žence

ztrácím

tak těžce

nevzdávám se

bez boje

navlhlé náboje

tupé ostří

v čase

nevinnosti

bojů na předmostí

mého ráje

 

 

 

---