Óda na černou labuť

Blyštivé perly s jiskrami v očích září

při pohledu na diamanty krásy, zralosti,

šarmu, inteligence, úsměvu, přirozenosti,

jež se mistrovsky v jediné ženě spáří.

Vytvoří magickou siluetu jedinečnosti

skvostu obdařeného vším, co hledají

všichni muži pod pojmem Ideál ženy.

Ten jest jedinečně unikátní a cenný.

Onoho večera se přes rameno skvěla

vinoucí se po vnadné hrudi šerpa

barvy purpurové a ďábel nevinně

vnikl do nitra dámy andělského těla.

V té nezapomenutelné chvíli, kdy peruti

dojetí zdvíhaly rozzářené mužské pohledy

k nebesům všech půvabů, jsem pocítil,

že koukám na ztělesnění černé labuti.

Nepřehlédnutelná labuť, o níž mnozí

ve své malosti a sobeckosti ani netuší

a při tom ona ve skromnosti své malé

ví, že jí to za každé situace sluší.

Přes dva roky mlčel hrot básnického pera,

jemuž osmnáctého února chvíle netušená

učarovala vláhu inkoustu a slova chtěla

vytrysknout na povrch v gejzíru veršů.

To vše díky ztělesněné černé labuti.

Básnický hrot nikdo do psaní nenutí.

Přesto pro něj bude těžké jen to,

co se psát rukou básníka nenaučí.