Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSem si můžu dát cokoliv
Autor
Michal Té
CRUDELIS AMORITA
Jsem kominík v bílém
Všechno je na mě hned vidět
Jsem řezníkova zástěra
Za umírajícím zástěna
Pln optimistické obavy
Zalezu si do hlavy
Hledám zbytky lidskosti
V těch co znají nebo najdou
Skuliny v hrablu
Proklouzli pod Kombajnovo kosou
Opojení klade nástrahy
List utírá se rosou
Pozor na vrahy
Na smičci visí kalhotky
Chlípní japončící na ně nedosáhnou
A než si někde seženou žebřík, jsou fuč
Natřásáš se jak sklenka pod údery klavíru
Nikdy nebudu zpívat vysoko, proto mi nepraskneš
Samičky žerou samečky odpradávna
Pavoučnice kudlankovitá
Krutostka lásečnicová
Lákají mne k sobě do komůrky
Bohužel jsem z ptačí říše
Jsem čistič lví srsti
Riziko prázdné savany
VEJKEND
Potřebuju napsat něco pořádnýho
Někdy mezi dnem a nocí
Kominík ztratil zip
Podmračený chce
Abys byla navždy šťastná
Kolik už jsi rozbila zrcadel?
Muži plní nepochopitelných smutků
Ach, ty jejich útěky nikam
Ženy vzpomínají častěji
Tenkrát v kopřivách za staďákem
Na starém gauči přibývají fleky
Vyražený dveře facky křik
Jestli mě někdo zraní tak jak jsem zranil
Tak napíšu něco pořádnýho
I když ty sis pak našla toho černocha
A já složil svojí první píseň pro Evu a Vaška
Byl jsem svině v nedefinovaných hranicích
Polosvobodnej chlívák svůdnej výhul
Nechci být po fotrovy
Slovo navždy svazuje
Oči, nohy, ruce, vlohy
I kdybys byla ta nejlepší na světě
Asi bych měl začít brát antihormonália
Můj první oficiální dlouhodobý vztah
Kurt Cobain by dnes slavil 44 let
Šlehnul by si?
Šlehneš si někdy?
Já už to asi nestihnu
Nastupuji do práce
To mě zabije
Nevěřim, že si zvykne každej
To budou teprv...
Navždy ve mně bude cosi hlodat
Zdravím všechny neklidné povahy
Co se nevydrží koukat na mučení
Chlapy se zblázní
Když po nich ženský jedou
Naštěstí jsem ve fázi odmítání
Hele rád bych se s tebou líbal
Ale mám holku víš
Tak nebuď smutná
Ty děvko z Anděla
Spát s pannou už nestihnu
Ale to nevadí
Zlo by se nemělo tolerovat
Lidé opěvují sebevraždy
Včera jsem měl takovou kocovinu
Že jsem chtěl jít prvně v životě do mekáče
Přijel Miliš
Znáte tohodle Boha?
Chytá kachny z Moravy
Pak je škubou na kolejích
Většinou všechno vybleje
Po pátým pivu mi říká
Je to v prdeli
Všichni už máme holky
A já mu říkám hele
Třeba se do ní zamiluješ
A pak jsme šli pařit
Holky který nechtěly tančit
S naším hluchým kámošem
Moje milá polejvala pivem
Miliš to šel řešit a my se líbali
Pak se doma poblila do lavůrku
Ale pšt
Kdyby ses učil, tak si mohl mít úplně luxusní kuřbu
Život je někdy hodně těžkej
PLANETKA XB8
Jak se máte přátelé?
Také běháte do schodů, jenž spojují jen prázdné tmavé zaprášené chodby?
Cestou nahoru pár obrázků po dávno mrtvé domovnici
V těsném rámu kroutím se jak papír pod vlhkostí
Ze sklepa zpuchřele syčí píchlé duše bicyklů
A vítr ohýbá slabší kusy níž a níž
Homosexuální bezlepkář z Jižního předměstí
Všechno mu příjde vtipné a úžasné
Že v krčském lese vzali policajti zatáčku smykem
Pane Bože vím že usínáš ve vedlejším pokoji
Na snídani si dáš vločky s banánem
Nikdy nebudu šťastný jako ty
Zpitý na troud
Další, delší, lepší čoud
Šel bych se opít
Pár schodů dolů a jsem v hospodě
Co by na to řekla?
Drogy a alkohol prý do vztahu nepatří
NUDA?
Klid?
Žízeň!
(spící krásce)
Miláčku já si skočím na jedno
Tak běž, pěněženka je na tom malým stolku
Já jí nechci, to ze včera zaplatím za tebe, pak mi to dáš
(jak se řekne wow česky?)
Dal jsem si pivo a rum
Vedoucí chaty a barman v jedné osobě toho asi dost procestoval. Soudím tak podle slov, které vypadly z jeho uvědomělých úst, jak staré pavučiny z plesnivého rohu. Adresátem byl jistý neidentifikovatelný pražák..
„Ještě jedno. A nemáte cigárko?“ (Šel jsem na jistotu, kouřil už ráno v dodávce, když nás vezl na místo určení. Ostatní, sportovně rodinně založené osazenstvo penzionu, na první pohled a poslech pocházející převážně ze střední třídy Středočeského kraje, jsem považoval v tomto ohledu za předem ztracené.)
„Jé, díky startka.“
MŮJ PRVNÍ SONET
Nejsem schopen napsat báseň o své dívce. I po tom, co mi tak božsky voní prsty. Pokaždé když si sundá tričko, tak mě ohromí dokonalostí svých ňader. Tohle představení vidím i několikrát denně a stejně z nich pořád nemůžu, jsem fascinován.
Každý den jsem okouzlen
poblouzněn
usoužen z žen
no a už je to zas úplně o nečem jiném
nikdo v tobě
nejhorší lháři
toužící po obdivu
blablabla
moralizující kecy
dělejte si co chcete
jen mne tím prosím neotravujte
nechci penzijní připojištění
můj majetek
oblečení, kytara a mobil
nejradši bych ho rozmlátil kladivem
jo a noutbuk a pár dalších kravin
och jak božsky mi voní prsty
když z tebe holka teče a ty tečeš do ní
nejkrásnější ticho
prý některé ženy ani nepoznají orgasmus
negr, megera, gram mramoru
nemůžu se nějak dostat k podstatě
toho co jsem chtěl napsat
jen tak si sedim a píšu hovadiny
pár lidí to i dočte
fajn lidi by měli mít fajn život
vzduch v pokojích by měl vonět sexem
jdu si udělat kafe a pak dopíšu tenhle sonet
hm, voní hezky
počkat jdu se kouknout jak se píšou sonety
tak třeba john donne, zbožné sonety, strana 61
takže tam má 12 řádků, rým abba, a na konci má
takové dva odtržené řádky
deset slabik na řádek
jdem na to
Och má krásná bohyně z nebes mi
seslaná na padající hvězdě,
cítím teplo v studeném průjezdě
čmárném nápisy-život si vezmi
V duté trubce bez konce a stylu
vědomi marnosti šlépějí svých,
chtějí se milovat, teskný to smích
trylkuje na plotě z balakrylu
S ozvěnovou prodlevou kroky tmou,
křehkost lidské epopeje pádí,
mladí se hladí, staří se radí,
co s nimi bude tam za oponou
Pompézní klid jak po dobrém styku,
no tak se neboj, zmáčkni tu kliku
MAŠLÍKOVÁ MESÁROŠOVÁ
Nebudu škrtat
Mé díla budou navždy plná zbytečných slov
Protože život je plný zbytečných dní
Německý pop, ukrajinské disko
Máme hluchého kámoše
Holky, které s ním odmítly tančit
Má dívka polila pívem
Byla fakt šrot
Hadrpípa totál plech
Míšo já už na žádný pivo chodit nechci
Mohli jsme mít hezkou sobotu a místo toho jsem si myslela že umřu
Možná mám něco po čem každý touží
Zrušte televize, školy, drogy, mládež, důchodce, daně, stát, sklo, plasty i papír
Rodiny plné nevěrných hovad
To jsou všichni tak blbí?
Naštěstí ne, jen asi 90%
Tady se opěvují herci
Mistři přetvářky
A co na to vědci?
Co to je za píču ta Mašlíková?
Přísahám na břicho holohlavé ropuchy
Že je mi sympatičtější smradlavej houmles
VENEZUELA
Sbohem poezie
Snůško neuspořádaných myšlenek
Lžeš do očí sobě samé
Když si před zrcadlem prodlužuješ ráno
Marnivá, chtivá poezie
Neptáš se, zda-li tě chci, ve svojí hlavě
Sprostě se vkrádáš do reálných úvah
Drze šeptáš a já věřím tvým slibům-snům
Nepracuj cestuj nepracuj cestuj nepracuj
Piš
Proč mě nutíš, co z toho máš?
Normální styl života, že není pro mě?
Že na to nejsem dost blbej?
Děkuji, nehodlám se utrápit
Jdu se zbláznit s prózou
Koukám na svůj dnešní obraz. Už to budou dva roky, co jsem nešáhl na štětec. Úplně mě to uklidnilo. Ještě jsem pak tužkou nakreslil to, co nikdo jiný kromě mě nesmí vidět. Hraju si s nebezpečnou myšlenkou. Nevím, jestli mám jít vrátit empétrojku, protože mi přijde, že hraje docela potichu, i když mám hlasitost posunutou na plný koule. No ono je těch myšlenek víc. Za 8600 korun je v akci zpáteční letenka do Venezuely. Tušivá nervozita. Únor a březen jsou stejně hnusné měsíce. Jenže co zas tady, po návratu? A není to moc brzo, když jsme se ještě 1.12. minulého roku koupali v Indickém oceánu? Peníze vezmu ze stavebního spoření, které jsem si zrušil, poněvadž nepracuji a tudíž nemám co do huby. Na Indii jsem si vydělal na brigádě, jenže na ty teď nemám čas, protože se pokouším dělat zkoušky. Rád bych pracoval nastálo v lese, a taky už jsem tam pracovat měl, jenže se dostavili i jiní zájemci a jejich podlézavé kecy. Švédsko padlo, poněvadž ten sympatický hoch (35), který s námi bydlel je jakýsi zloděj a podvodník. Spolubydlící a domácí v jedné osobě, ukradl kartu, vybral z ní 30000 korun a zmizel. Pin viděl v Obi, když byli spolu nakupovat věci na rekonstrukci bytu. Kámoš má 3 bráchy. Jejich táta dal na Vánoce každýmu pětikilo, a pak za nima šel, aby mu každej vrátil 200 korun, i za babičkou, která u nich v onen štědrý den oslavovala svou samotu. Dělá na ministerstvu a čte si knihu „Co dělat, když moc milujete svou rodinu“. Už jsem měl dávno spát. Tak zdar můj Emoblogu.
A ŽE
Zítra jdu
A pozítří taky
Jak číňani na mítingu
Rozháněti mraky
A pošlu babi pohled
Má to svý kouzlo
Najít ve schránce něco pozitivního
Chudák sama
To není jako když se na tebe někdo vykašle po půl roce
Povídá si s kytkama
A nechápe, co se to děje v televizi
Jednou vyhrála cenu za nejhezčí balkón ve městě
Huliči by se od ní mohli učit
Koupil jsem jí masožravku
Babi hbitě chytala mouchy
Přikrmovala eidamem, vajíčkem
Víc vzpomíná na dědu
Tak jí napíšu, že mám svou první práci
A že mé básně stále nemají smysl
Že moje holka zakašlala a po chvíli usnula
A že Evropská unie, je stejně k hovnu
Že naše spolubydlící dnes spí se svým bývalým
A že ten její nynější o tom neví
Že se mi někdy nechce ani vyjít ven
A že mám někdy pocit, že chci spasit všechny
Že je mi líto smutnejch lidí
A že jsem někdy ten nejsmutnější ze všech
A tak zítra jdu
Moje ruka se nostalgicky, jakoby naschvál
Zasekne v otvoru oranžového boxu
Třeba se zas potkáme v tramvaji, a ty jakoby nic
Nakreslíš kosočtverec na zamlžené sklo