Noc a já

Rád si povídám s nocí,

její černé lokny si namotávám na ukazováček

a pak je s jemným cinknutím zase rozpustím.

Často si jen tak povídám  s nocí,

třeba o slunci, a to se vždycky tak krásně

zasměje, prý že je ještě nikdy neviděla.

Nebo třeba o černočerných očích dívek,

co v květovaných šatech, bosky tančí v trávě.

Nebo taky o stínech bodláků v podvečerech,

jak jim nad pichlavými hlavami poletují

všelijaké duhové mušky a brouci s tvrdými křídly.

Někdy taky jen tak ležíme, já pod ní a ona nade mnou.

To si pak jen tichounce šeptáme o našich trápeních, snech

a touhách.

K ránu voní fialově po sladkých hluchavkách a růžově po jeteli,

a to vždycky už vím, že musí odejít.