ZAPOMÍNÁM

Zapomínám jak je to krásné
poprvé spatříš svůj osud
když láska křídlem parafínovým mávne
to nezažil jsem dosud.

Zapomínám jak její oči vyryli do mě cit
a vše co kdysi jsem udělal,už nemělo smysl
v tu chvíli chtěl jsem je její srdce mít
byla jako droga co omámila mi mysl.

Zapomínám jak její rty dotkli se mích
a já cítil v nich tlukot jejího srdce
jak něžně zněl její smích
když dotkli se naše horké ruce.

Zapomínám jaké to bylo vedle ní žít
jak já ji miloval
to nikdy nedokázal jsem na plno říct
tolikrát jsem toho litoval.

A teď už tu semnou není
nemám komu to říct
člověka ztráta milovaného změní
teď můžu to jen vykřičet do nebe,nic víc!