Přihraj jednu bednu

přihraj taky bednu, chlape
budem pít
ty na nedostižnost
já na minulost

přihraj jednu bednu
v lese na lehoveckym kopci
budem výt
nad stromy
malešický spalovně před očima
ropuchám do noty

přihraj bednu
budem pít
jako dřív
a jako dřív
se nakonec rozhodne
kdo koho potáhne domů

symfonii
o životě špatně placenýho knihovníka
o životě obecnýho sraba
pro maminky bratrance spolupracovnice
pro bývalý přítelkyně
co o bejvalejch přítelích nechtěj slyšet
pro slečny s problémy v nonstopech ve čtyři ráno
pro neměřitelnou lidskost pod problémy
a nevyrovnanou neurovnaností

pro chlapce s urovnanym plánem
(všechno si vydělám, všechny si ožením,
všechny vychovám, všechno dodržím)
o samotě o prázdnotě
pro chlapce ve vánicích
vzdálené sedm tisíc kilometrů od svých přítelkyň

o milionech slov co jsme kdy měli říct
(kde tři čtvrtiny jsou ano, rád)
o pohledech na který jsme měli odpovědět
ale báli jsme se
- tenhle pohled přece neznamená ahoj jak se máš já jsem míša.
o tisících míst kde jsme měli zůstat
o tisících míst
odkud jsme měli utéct

tuhle symfonii
budem hrát na prázdný flašky
a čím víc toho vypijem
tím víc tónů budem mít k dispozici.

nakonec
se synchronizovaně vymočíme ke stejnýmu stromu
protože můžem
protože se známe odmala
a po zbytek večera
se budem jenom smát.

přihraj jednu bednu
už tě nezklamu
jako tolikrát předtím.