Deník a svět podle Vaška

5.12.99 - neděle (nemocnice v Ústí nad Labem)

7,35

Čekání na světlo, čekání na snídani. Nechce se mi rozsvěcet, abych nebudil kluky, kteří ještě tak sladce spí. Za tmy se mi lépe píše než čte, ale stejně si určitě kazím oči. No, co může být horšího než včerejších 350 přečtených stránek. A to nepočítám noviny.

Janu z Arku jsem si zamiloval. Škoda, že nebyla normální, jinak by určitě neumřela jako panna. Zjednodušuji a zesměšňuji to. Tuším, co dokáže víra. Přečetl bych si teď něco seriózního. Večer jsem načal Svět podle Garpa Johna Irvinga. Scéna, kdy Garp vzniká a jeho budoucí matka, zdravotní sestra, si sedá obkročmo na penis jeho budoucího, ale vlastně umírajícího otce, pacienta, mi přivodila erekci při samotném čtení ... a pak ještě při čekání na světlo. Sny jsem měl neerotické. Nejvíc jsem jezdil tankem.

10,45

Viděl jsem se v zrcadle - nic moc! Po namazání mám souvisle zelenou barvu. S mazáním mi pomáhala stejná sestřička co včera. Sice se mě dotýká jen v rukavici, ale je to beztak příjemné. Nějak často mám ty erekce. Určitě za to může ten Garp, kterého před chvílí vykouřila kamarádka z dětství - zapomněl si na první schůzku přinést prezervativ. Měl tak hodnou kamarádku z dětství. Mohla by mě nějaká taky navštívit.

Ke dvěma největším zážitkům včerejšího dne.

Při večeři se mi podařilo vyloudit ještě krajíc chleba a dva rohlíky. Z večeře se pak stal obřad. V životě bych si to nevychutnal v blahobytu svého bytu, kdy i v té chudé lednici a poloprázdné kredenci se dá najít mnohé.

První rohlík jsem snědl jen tak suchý se studeným neslazeným čajem. Poté jsem oloupal tři dny tvrdé vejce. Příborovým nožem jsem z  něj nadělal plátky. Dva krajíce chleba jsem pomazal deseti gramy másla a naskládal na ně plátky vejce. Snědl jsem všechno za minimálního zapíjení čajem, protože se mi k tomu moc chuťově nehodil. V poslední fázi jsem rozpočítal kolečka salámu, čtyři na chleba a tři na rohlík. To byla celebration.

Těsně před spaním jsem ještě zaběhl do kuřárny. Zrovna tam pocienti dopijeli Johna Chodce. Jeden na mě opileckým hlasem začal házet pojmy z genetiky. „Jestlipak víš, kdo první začal s klonováním?" pustil se do mě.

Zkusil jsem to s Mengelem, který mi k tomu seděl.

„Ty jseš ňákej chytrej! A víš, co je to chromozóm?"

Nakonec jsem se přiznal, že učím biologii.

Házel po mně jmény různých vědců, já se občas chytal a on pak říkal, ať se stavím u něj na pokoji pro jejich telefonní čísla.

19,15

Bohužel se stalo to, čeho jsem se bál. Ztratily se mi peníze z peněženky. Nevím, co mám dělat. Pachatel leží vedle mě na posteli a tváří se jako jeliman. Mám uhodit přímo na něj, anebo mám jít za sestrou? Zkusím to se sestrou, třeba dokáže zjistit, za co v tom pasťáku vlastně je.

Ukázala mi jeho papíry, ale zároveň mě upozornila, že to nikde nesmím říct. Je to psychopat, který už se několikrát pokusil o sebevraždu, píchal si perník, utíkal z domova.

Kripl jeden. Sešli jsme se v kuřárně. Rovnou jsem na něj uhodil. Všechno samozřejmě zapřel. Je pod jeho úroveň hrabat se v cizích věcech - to mu prý vštípil táta. Chtěl bych toho tátu vidět. Podle papírů šukal jeho ségru už někdy od deseti let.

Koukal jsem do tmy venku a říkal si, jestli jsem to skutečně já, kdo se to odráží ve skle. Jestli nekoukám na nějakej debilní nováckej seriál.

Byl jsem znovu za sestřičkou. Akorát se mě zeptala, jestli už si vydělávám. Když jsem odpověděl, že ano, tak mě utěšovala, že dvě stovky mě bolet nebudou. Vůbec nevzala v potaz, že se normálně bojím. Dají mě na pokoj s nějakým magorem, nikdo mi nic neřekne. A ještě ho mám sponzorovat. A o ty dvě stovky mi tedy šeredně jde. Mažu si tady jednu paštiku na čtyři chleby, abych aspoň něco ušetřil, když mi doma stojí práce.

Co teď? Sestřička se mnou ani protokol nechce sepsat. Stačí to prý ústně. Nabídla mi jedno volné lůžko u starých chlapů. Proč já bych měl odcházet k chlapům, u kterých je cítit pokoj močí a hnisem z bércových vředů? Sakra, sakra, Bárto!!! Chci zpátky ty dvě stovky! Chci mít klid na spaní! Já chciiiii!!!!

22,30

A rozhodl jsem se nenechat to tak. Zavolal jsem 158. Nejdřív se tam chechtali, pak mi nějaký sytý hlas oznámil, že sem tedy někoho pošle. Kvůli dvoum stovkám. Ty vole, Bárto, tys dopadl! Šárka vždycky říkala, že bych si kvůli koruně nechal vrtat koleno. To bude ostuda! Jenže já nechci ležet na posteli a tvářit se jako nic.

Už jsou tady. Komedie začíná!

23,00

Zaklepali, zasalutovali. Já se jim představil, vysvětlil jim, co se stalo.

„No, podívejte se," začal ten, který byl zřejmě mluvčím dvojice, „ty dvě stovky vám nikdo nevrátí. Pokud on je z pasťáku, tak je protřelej a stejně všechno zapře. Prohlídku mu udělat nemůžeme, to bychom museli mít povolení soudce ..." Nabídli mi, že mě odvezou na vyšetřovnu, tam sepíšeme protokol a za nějaký čas pošlou obsílku, v níž bude napsáno, že vyšetřování bylo ukončeno, pachatel neznámý.

Totální bezmoc, totální. Kde jsi spravedlnosti, v kterou jsem od mládí věřil? Jenom ta představa, jak mi otvírá skříňku, leze do peněženky, vyjímá z ní dvě stovky a pak si znovu lehá do postele.

Když si představím, jak jsme se dělili o knedlíky z Radkovy porce, jak jsem mu nabízel něco ke čtení. Snažil jsem se s ním přes ty jeho kecy a věk bavit jako rovnej s rovným. Je mi na blití.

6.12.01- pondělí

7,00

V noci jsem nemohl usnout. Bezmocí a strachem. Co když mu rupne v kouli a ve spaní mě zabije? Spěte dva metry od svého budoucího vraha. Kolem půlnoci jsem si vzal do ruky vidličku připraven mu ji vrazit do oka, jakmile se ke mně jen přiblíží. Dlouho jsme se oba dva převalovali. Nikdy jsem neměl takový strach, ale nakonec jsem usnul.

18,00

Tak jsem Garpa dočetl. Traumatizující zážitek. Garp se postará o znásilněné děvčátko a pomůže policistům dopadnout pachatele. Za pár dní potká násilníka v kině. Spravedlnost prostě není. Nikdy jsem netušil, že stejně jako umím milovat, umím i nenávidět. Vymyslel jsem pro milého Vašíka už tolik způsobů smrti. Nenávidím každý jeho krok, nenávidím jeho pach. Nejvíc nenávidím ten jeho falešný úsměv, který už na mě naštěstí nezkouší. Přesto jsem rozhodnutý neustoupit. Zůstanu na tomhle pokoji, dokud to bude možné. Neustoupím nějakému parchantovi z ústavu, který se zašklebil do ksichtu policistům, oni pokrčili rameny, zasalutovali a odešli. Budu ho deptat tím nenávistným tichem, každému v kuřárně povím, jaká je to kurva zlodějská kradoucí peníze někomu, kdo se s ním dělil o chleba.