Nitky lásky jsou doufám stále mezi námi

Včera jsi na nás dva myslela

a já zase zapomněl, to se mi však stává.

Nevím, jak mohu jen zapomenout

na pár hodin, minut, chvil.

Nitky lásky jsou stále mezi námi,

aspoň doufám přes všechny vrásky

na čele vybřehlé, o tvé čelo opřené.

S tebou se vše asi jen jinak měří,

když člověk nelpí na dnešním povětří.

Znovu přemýšlím o udatných rytířích

a snad trochu i o zkušenostech ctnostných.

Teď oči tvé spí a srdce je opět v napětí,

zda-li zítra nebo až pozítří,

kdy se opět ruce spojí, nakolik se rty přiblíží

s tebou za vše vděčný Bohu a trochu i sobě

na tom našem kopcu, kde vichr té noci na místě stál.

Chci ti zase nabídnout svou náruč,

která umí tolik něžnosti, ale může i zranit

podle tíhy vlastních těžkosti, mohu  i nesmím

ti vše prozradit, jít však můžem kamkoliv.

S oblázky z bílých vrchů

můžem si hrát, přesto všechno

z blubin lidského srdce volám

pohlední na mě, neopouštěj mě

dívko milá.