Tváří v tvář lidoopu

Tváří v tvář lidoopu

zůstal jsem stát

strachy zcela zkoprnělý

než jsem si uvědomil že

stojím před zrcadlem

a teď s podivem

konstatuji

že ve mně ještě přeci

něco je

koukám do zrcadla jak nějaká holčina

to ušlechtilé chřípí

ty drsné tváře

ač povadlé a sešlé

ale pohled ještě stále vzdorný

z hlubin očních důlků

hladově vpřed

odhadující

pozorující

mne samotného

očekávající

jak se asi zachovám

jestlipak vyskočím s divokým rykem

sám proti sobě a servu

zrcadlo ze zdi

anebo se poklidně odloudám pryč

jakoby nic