Právě dnes - co jseš?

Právě dnes

tísíce klíču zrezivělo

srdce mladých zdřevěnělo

a ruce - kterého mohli psát, tlouct, hladit

ty jsou již jen prach a popel.

Kolikrát jsem šel po ulici

a stal připraven na svůj ortel.

Avšak došel bych blaznoství,

kdybych byl jen tím, kdo nadarmo zde tratí.

No snad, jen do svých křížů

a svých prolhaných vzpomínek

jedině mohu najít poučení a naději,

ale u lidí?

                   ne, Jene! U těch spásy není.

A koneckonců proč ne? Vzpouzet se v kostelích,

lít pivo po ulicích a tisknout čela na Salvátora,

je neskutečným potěšením

a tlouci, až do horoucího zblbnutí

nenechat se ztlumit, to je to, na co nečekají,

protože jsou hloupí.

Právě dnes, co jseš?

Snad jen tím, kdo kývá

snad jen chromým posluchačem ve světě ticha

snad jen tím, kdo pravdu louhem cáká

a i tím, kdo si zoufá.

A počkat si na bolest?

Či prosit Boha v satanských chrámech o ranec?

Nechat se unášet projevy populistů a trpět pod křídly zednářů?

To ne!

Proč se brousit, chomout nosit.

V Čechách nikdy žádného žáka udatného nebylo

a nakonec to přišlo tak, jak odešlo.

O drobek chleba prosil tě pan quer

v domě Páně ožral se sám Jéb.

Tak jsi došel poutníče, dokonals cos dal

děvče doma tiše ti sní

a ty nad dobry mravními

hodíš své blé

v realitě velice vtipné.

Já naopak POHRDÁM.

(tím, kdo prošel kolem mne)