Jak dopadl můj první vztah?

Můj první vážnější vztah a že jich moc bohužel nebylo, se odehrával v době, kdy jsem se nejvíc zajímal o myslivost.Jedná se o dobu šesti let zpátky...to je už tak dávno?

Tehdy jsem chodil s Lucinkou.Co bych o Lucince napsal?Byla o necelé tři roky mladší, krásná, blonďatá, uměla dobře vydělávat a je to jedna z největších sviní, kterou jsem kdy potkal.
Tehdy jsem jí slibil, že jí vemu na nátlačku.To je hromadnej lov, obvkle celého mysliveckého sdružení.Její úděl měl být v celku jednoduchý.
Jít po lese, dělat trochu rámusu, aby se divoká prasata v klidu zvedla směrem ke střelcům.Toto je jednoduchá metoda, jak redukovat stavy přemnožené zvěře.

Tak jsem Lucince napučoval nějaké zajímavé knihy o myslivosti a dal jí vybrat, zda půjde semnou.Bez váhání šla.
Příští týden tedy přijela (bydlela daleko) vrátila mi knihy a ptala se, kdy půjdem.Byl jsem nadšen, že mám konečně nějakou spřízněnou duši...
Druhý den se tedy šlo.Vlastně jelo.Na korbě valníku, který táhl traktor.Ty dědkové, z mysliveckého sdružení, zní měli snad Jiříkovo vidění, ti ještě starší, snad i tanec svatého Víta (hospodář sdružení jí dělal i neravné návrhy.Zaslechl jsem to, když jí navrhoval, zda sním nepůjde do kinematografu.Už z tohoto zastaralého názvu lze poznat, že Česká myslivost, je pomalu na vymření...)
Pro jistotu jsem jí ještě připomenul, co má dělat, ale nakonec mi odsekla, že už všechno četla.

Pp slavnostní nástupu, byl lov zahájen.Honci, mezi které patřila Lucinka a já, odjeli na traktoru asi o kilometr dál, kde se předpokládal výskyt černé zvěře, kterou hospodář Franta, měl den před tím, obeznat.Pochopitelně nic neobeznal, lesem se bloudilo ve strašné sněhové břečce a v mlze, která by se dala krájet, jsme používali spojení se střelci pomocí mobilního telefonu, abychom se jim neztratili.
Nakonec se to všecko odvolalo.Lucinka nadávala, že neuvidí žádný prase a žádnou akci.Navrhnul jsem zkratku, která byla shůdnější, když v tom si Lucinka kýchla, vysmrkala a najednou v keři, který byl třicet metrů od nás, se začalo něco třást, praskat a najednou vylezla bachyňka  s mladejma.Já už podobnou situaci jednou zažil.Věděl jsem, že po nás nepůjde.Nehýbal jsem se.I ostatní honci zůstali na místech.Ale ne Lucinka! Začala ječet, kličkovat a utíkat na druhou stranu a tento křik, tu bachyňku tak vylekal, že její pomalej ústup se změnil v úprk a utíkala stejným směrem, jako Lucinka a ta si v tu chvíli myslela, že jí pronásleduje.Opak byl pravdou.Nepronásledovala.Ten křik to rozkošné zvíře taky nemohlo vystát...
Lucinka se mi z dohledu ztratila. Když se pokusila neúspěšně vyšplhat na smrk, spadla, tak utíkala zase dál. Prasata byla snad až na druhém konci okresu...
Nakonec skončila v potoce.Celá zmáchaná.Snažila se ho přeskočit v jedné roklině, ale uklouzla po mokrém kameni, zahučela a celá se dokonale zmáchala.
Když jsem jí po několika minutách našel, dostal jsem záchvat smíchu.Jenom jsem jí stačil říct, že si to měla nechat lépe vysvětlit a "že se v knihách nepíše o máchání se v potoce v půlce ledna"... Na to jsem se dal zase do smíchu.Lucinka se oklepala, přistoupila ku mně a dala mi hroznou ránu pěstí...

Po několika měsících, se na to už zapomenulo-já jsem na to zapomenul.Bylo již velmi teplé jaro a já byl u Lucinky doma.Kousek za městem, byl soukromý hřebčín.Spíš takovej hřebčínek.Lucinka tam často bývala.Vzala mne sebou.Bylo tam několik několik obrovských zvířat, které se v lese moc nevyskytují.KONĚ!
Nebudu to nějak prodlužovat.Po deseti minutách, jsem byl přesvědčen, abych si na jednoho koníka sednul a vyzkoušel to.Strašně jsem se bál.Ale Lucinka říkala, že tento kůň je velmi klidný a že se nemusím ničeho bát.
Tak jsem to teda vyzkoušel.Vyšplhal se na to velké zvíře, Lucinka ho za uzdu vyvedla na takovej menší paloučík, pustila a se slovy "teď už musíš sám" odešla.Povedlo se mi stím koněm udělat jen čtyři kroky.Potom se vzepjal, párkrát sesebou pohodil a v jediným místě, kde bylo bláto, mne shodil.Dokonale jsem se vyválel, jako To prase.A aby toho nebylo málo, tak takovej kůň, když vás shodí, ještě vás obejde a jak ležíte, se dívá přímo na vás a přísahám při všech svatých, že se vám směje!Potom střihne několikrát ušima a odejde již zcela klidně.Smál se mi kůň a smála se i Lucinka.Pomsta byla sladká a totálně dokonaná.
Podotýkám, že podobný úraz jsem měl již noc před tím, když jsem u Lucinky šel do sklepa hledat víno.To jí ale vůbec nestačilo.Klidně by mne nechala zabít koněm jenom proto, aby se pomstila.
Tak se nedivte, když o ní mluvím, jako o největší svini.

A jak to mezi náma dopadlo?Ještě nějakou dobu, jsme spolu byli.Vztah to byl pestrý a člověk nikdy nemohl vědět, co čekat.Poslední kapkou bylo přemlouvaní, zda bych sní neskočil padákem-další její koníček.Já jsem pořád říkal "ještě to tak.Budu stebou skákat padákem a ty mi ze srandy zapomeneš přibalit padák.Tos uhodla!"
Nakonec to mezi náma  ochablo, když jsem si jí nechtěl vzít, ale že v budoucnu třeba ano.Často se setkáváme.Ani jeden nemáme žádný vážný vztah.Oba budujeme kariéru a občas se i nepereme...
 

Takže na otázku, jak dopadl můj první vztah mohu klidně napsat, že zvláštně, ale vzpomínky si ponesu do konce života...