Zapomínání starých stezek

Pocit štěstí se nedrží věcí

zato smutek hraje věčný karneval

v chodbách pekla

labyrintu mysli

spřádá sítě slov

pěšiny veršů od temných vod ke skalám

přes kamení, doly a černozem

přes pole, hlínu či vlhké dřeviny

ve studeném větru

do mocného moře k teskným hlubinám

Jenomže

všimni si úst

zrcadlících v teplu dlaně

Tušíme beze slov

krásu

v extatickém radování

pro něž se súfí odvážil

hledat slova

a z nich poskládat cestu do lásky

ve svém vlastním srdci

Opouštíme strastiplné stezky

ničíme pavučiny slov

zlé rozcestníky

nechávám stromy životu

a štěstí Prameni

nechávám se