Malé velké obavy - noční (pseudo)filosofický koutek, díl 3.

Až se mě zase jednou někdo zeptá, čeho se na světě nejvíce obávám, odpovím mu stručně. Smrti. Přestože to nebude tak úplně pravda. Bojím se totiž toho, že promarním svůj život hledáním jeho pravého údělu, který již na sklonku života nestihnu naplnit. Bojím se toho, že až má ručička hodinek dotiká k dvanácté, nedostanu šanci napravit jisté věci, které mi za běžných okolností přijdou banální a nepodstatné. Bojím se toho, že nezanechám odkaz dalším generacím, jenž by varoval. Varoval a třeba i zprostil jich od stejných chyb, uvedených hloupou malicherností či prostou nevědomostí a tím vedl k rychlému procitnutí. Čeho se však nejvíce bojím je fakt, že nikdy tyto obavy nepřestanu ignorovat.