Pavilon 23

(reminiscence na rok 2003, napsaná teď v roce 2011, málem už jsem zapomněl)

už asi třetí nebo čtvrtej konec světa začíná to být fádní snad mě tady nezastihne ona mlčící pravda kterou jsem se snažil vykutat tak krvavě, bláhově, selfreferenčně že se otřásaly stropy a nebesa... nebo ne? ne nebesa, bláhovče, to jen čupřina tvojí hlavy ne pekla, bláhovče, to jen tvé paty mají na sobě trochu rohoviny pojď sem, do azylu, exilu, mutační zóny tady nikoho neutlučeš příliš velkými slovy protože každej je tu ve svém vlastním omylu a nemusí mít náladu na květnaté výsvity o nula slovech tak ti díky, pavilone 23 za to, že vidím, že v tom nejsem sám

---