Chodný blácha

„Co ta Oi!ka?! Toto nosit nebudeš! Jinak tě NEZNÁM!!! Jsi už normální???“

Podepsán brácha…

Už tolikrát jsem se mu snažila bránit a vysvětlit mu, jak se věci mají. Co ta nášivka znamená a proč se mi zrovna tento styl líbí. Proč poslouchám právě tuhle hudbu a proč nosím tamty boty. A on vždycky jen odfrkne, něco si mumlá pod nos, ani mě nenechá dokončit větu.

Radši věříš, co ti nabulíkovali na Nově. Když označí pravičáka nebo naopak antifáka jako skinheada, jen hloupě přitakáváš. Srovnáváš mě s těmi, kteří spí s Mein Kampf pod polštářem, protože snad ani neumí číst?!

To si jako myslíš, že jsi nejchytřejší na světě?!

„Každej ví něco. Víš snad ty, kdo založil Beatles? Myslíš, že Svojsík, Frištenský, nebo snad Tyrš? Víš hovno.“ (Jindřiška, film pelíšky).

Chtěla bych být zas malá holka, hrát venku na schovávanou, válet sudy z kopce, chytat chrousty a malovat křídami na beton. Nemuset poslouchat vás, pokrytci, jak mě odsuzujete a přitom si serete do huby. Až si zametete před svým prahem, teprve pak se můžeme o něčem bavit…

Čím víc se zajímám o to, co se kolem mě děje, čím bedlivěji sleduju přístup, jakým spolu jednáme, čím víc se snažím chovat slušně a zodpovědně, tím víc mě něco tam hluboko uvnitř rozkládá zaživa. Jako by snad nenávist k čemukoliv nebo lhostejnost byly civilizační choroby. A zdravý organismus dostává alergický záchvat…

Jindy mi lichotilo, když jsem viděla, že se o mě starší brácha bojí a chce mě chránit. Teď se bojím sama.

S těmi svými předsudky se na skinheada těžko podíváte jinak než na technaře. Marná je snaha utřídit cizí myšlenky. Marné je chtít po cizím, aby vám naslouchal. Snad i ta zeď by chytila hrách, kdybych jej po ní hodila…

Nevíš o něm vůbec nic. Nikdy jsi ho neslyšel vyprávět vtip, vysvětlovat, co jsou to chemtrails a neviděl jsi ho, jak si míchá tatarák. Nevíš ani, odkud je! Jak mu sakra můžeš vidět do hlavy?! Kde bereš tu drzost si brát do huby někoho, koho neznáš?

Podívej se na sebe. Jsi už normální???