Princip priority práce (Principy vedení)

IV.                  Princip priority práce

Musíte vědět, co dělat dřív, co lze odložit a co nemusíte dělat vůbec. Bez toho se ve své práci ztratíte a zahrabete se v různých problémech, které se nakonec ukážou být jen polykači vašeho času a nervů. Může se vám klidně stát, že po půl roce práce zjistíte, že jste nedokončil ani jednu věc, kterou jste si předsevzal, že se nepodařil dotáhnout či dokonce ani rozjet projekt, který měl firmu posunout dál či zachránit. A to jen proto, že jste si neurčil prioritu, že jste věnoval příliš pozornosti banalitě, která snad právě kvůli tomu vyrostla do ohromných rozměrů, až vám zabránila ve výhledu na skutečně důležité věci.

Stanovte si své cíle, ať už jen na zítřek, příští týden či na další měsíc.  Udělejte si pár hlavních bodů, takovou mapu projektů, změn a rozhodnutí, která chcete prosadit. Když tak neučiníte, můžete kromě zmiňovaného zahlcení banalitami úplně ztratit směr a mít ze své práce špatný pocit. Může se vám vytratit cíl a smysl vaší práce, do které pak nebudete mít chuť. A to se nesmí stát, alespoň ne na dlouho. Vždyť jste-li dostatečně zajištěný, tak nemusíte práci dělat jen pro obživu, ale také pro radost!

Nenechte si do své práce vstupovat, zaberte se do ní a dotáhněte byť i malý projekt řádně do konce a pak ho dohlídejte ještě o kousek dál, aby fungoval. Pokud něco jen rozděláte a pak se necháte nějakým zaměstnancem od své práce odtáhnout k nějaké podružnější práci, která vám často ani nepřísluší, pak máte našlápnuto k tomu, že to budete dělat stále. Jak zořete první brázdu, tak zoráte i celé pole – říká se. Vaše práce je ta nejdůležitější – či to tak alespoň vždy musí vypadat.

Tento princip je vlastně ve větší obecnosti strategií přežití vůbec. Zvláště pak v dnešní době, která je dobou informací, komunikace, strašlivého množství všeho. Stále musíte vybírat, stanovovat si priority, žebříčky hodnot, neustále si připomínat, o co vám vlastně jde, protože jinak vám to může ujet, můžete zjistit, že nevíte, kde vlastně stojíte, co chcete a kam dál. Někteří psychologové a existenciální filosofové by zajásali, že u vás konečně nastane probuzení, velký třesk, že se vám otevřou oči pro realitu a budete snad konečně autentičtí. Ale kdo něco takového zažil, tak se na to rozhodně netěší a nechce to zažít znovu. Takže radši plánujte, třiďte, pište si, co vlastně chcete sami pro sebe, co pro rodinu a co pro firmu. Je to fuška, ale bez toho se neobejdete, pokud nechcete nechat život jen tak klidně plynout, což je možná pěkný projekt pro stáří, ale nikoli pro produktivní věk, ve kterém se zřejmě můj milý čtenáři nacházíte.