Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

tápání...

09. 12. 2001

3221

Autor

alina

Nejsme tu

jen se nám to zdálo

včera zvečera že chodíme

po okraji propasti

a rukama se dotýkáme nekonečna

Nebyli jsme tu

jen jsme si to namlouvali

každého dne zrána v chůzi

po napjatém laně

s pěstmi zaťatými v kapsách

Nebudeme tu

jen jsme v to doufali

uprostřed každé noci v bloudění

prázdným prostorem

rukama tápajíce po hvězdách

Sama

19. 02. 2002

Dát tip

Krásné. A známé, proto já nebudu psát, že je to smutné. Je to opravdové.Navíc lze snadno poznat, kdo ví, o čem to je, kdo opravdu chtěl nebýt.

alina

18. 12. 2001

Dát tip

Petulííí,........děkuju........ *o*

Jsi odpovědná za svou růži...

A pokud neseš odpovědnost, pak TU JSI! To není zdání.
Ani ta propast se Ti nezdá.
Neutíkej před ní!
Opatrně se přibližuj. Pomalu...
Změř její hloubku a pamatuj, kde číhá nebezpečí. Ne v propasti samé, ale jen v pádu do té hloubky...
Potkávali jsme se. I ostatní přicházejí a balancují na laně života. I oni jsou skuteční...
A, doufám, že se zase (někdy, někde, byť by "ve hvězdách") stekáme, že tu
BUDEME... ♥

░▒▓~_~▓▒░

Had

11. 12. 2001

Dát tip

"Jdu po napjatým laně, co mizí kdesi ve tmě ...." - nevím, zda tu písničku od Plíhala znáš. Dýchá z ní na mne podobná atmosféra jako z tvé básničky. Smutná, ale né beznadějná .... (mám pocit, že Ti začínám rozumět) :o) típ