Vězeň plamenů

přikládáš do slunce ať zářivě hoří
ať svede s cesty toho kdo tušit by měl
tebe zranění na srdci nepokoří
jsi skála
jsi sloup
jsi rovný jak svíce
a měkký jak vosk

     a tajně naposled pokládáš tvář
     do rukou co platily za polštář
     procházíš krajinou vábivých vůní

     a tajně naposled chceš cítit klín
     silou svých paží jak větrný mlýn
     rozbouřit vodopád z přehrady touhy

neříkej že trestem je raněná ona
když ty jsi ta loutka na drátech oběšená
lehce sražený přetvářkou na kolena
čtyřikrát
sťatý
naivní jak dítě
a hluchý jak dub

    a tajně naposled posluchač slov
    přílivem vržený na ostrov
    návštěvník Edenu vedený krásou

    a tajně naposled laskavý pes
    s jízdenkou na cestě do nebes
    potápěč bez šnorchlu v záplavě vlasů

přikládáš do slunce ať zářivě hoří
ať je lékem na smutek od příkoří