No a co

Jmenuješ se stejně jako první chlap na světě, ale je ti to jedno, chováš se jako bys nic nemusel a nic taky nemusíš, necháváš se zvát na zrmrzlinu a já to chápu, mam víc peněz, no a co, ty máš zas dlouhý vlasy, dlouhý a kudrnatý a oči se sluncem v nich schovaným -

Jmenuješ se stejně jako první člověk, stvořenej z hlíny a z lásky, a taky se tak chováš, nespoutaně, svobodně a já to chápu, mě se to líbí, protože vim, že tobě taky, přijdeš si a odejdeš kdy se ti zachce, no a co, láska je krásná věc a nebudem jí bránit -

Jmenuješ se jako ten nejdůležitější, jako začátek něčeho novýho a u tebe začíná všechno, bez tebe můj život nebyl, neexistoval, jenom jsem ho prožívala jako nudnou knížku, dokud jsi nepřišel ty, neotevřel mi oči a neukázal co je pravá vášeň a já to chápu, my jsme přece tým a nám to spolu klape, no ne?

Jmenuješ se jako ten nejvěrnější na světě ale nejsi, tvoje oči lákají nejenom mě a já to chápu a přesto vím že se vrátíš, pokaždý, pobudeš v mým bytě a pak zas odlítneš do svýho ateliéru, kde maluješ svůj život a taky můj a možná ještě nějaký další a co, no a co, ty jsi ty a já jsem já a vždycky to bude skvělý -

Jmenuješ se jako on, jako ten, bez nějž by nebylo nic a nebylo by bez tebe ani mě samé, ovládáš mě a já se ti poddávám, jsem starší, no a co, říkáš že se ti to líbí, že ti to imponuje a přitom stejně hned zas odlétáš za mladšíma, říkám ti no a co, mě to nevadí, ale vadí mi to, uvnitř mě to žere a vyžírá jako kyselina, tak si jdi, táhni a už se nevracej a já vím že zas přijdeš, prozáříš můj byt svojí radostí a energií, řekneš si o prachy a zas půjdeš jinam, ty bídáku, ty hajzle, ty stvůro, ty anděli, ty...

...Adame