Písmák
POSTAVY:
Ignác - přítel Igora
Igor - přítel Ignáce
Muž v bílém plášti
OBRAZ 1
Park
V pozadí roste několik stromů a křoví. V popředí vede cesta a u ní stojí lavička. Na ní sedí Ignác. Pravou ruku má sevřenou v pěst a upřeně se na ni dívá.
Ignác: Konečně... Konečně!
Okolo jde Igor a když uvidí Ignáce, přisedne si.
Igor: Ahoj, Ignáci.
Ignác: Nazdar.
Igor: Co to máš v té ruce?
Ignác: Nic.
Igor: No tak, vidím, že tam něco máš. Co to je?
Ignác: Říkám, že nic.
Igor: Proč mi to nechceš říct? Já bych ti to řekl.
Ignác: Ale já ti to říkám. Mám tam nic.
Igor: Nic? Ty tam vážně nemáš nic?
Ignác: Ne, já tam právě mám nic.
Igor: Poslyš, Ignáci, je ti dobře?
Ignác: Skvěle. Mám nic. Konečně jsem ho chytil.
Igor: Dobře, a můžu ho vidět?
Ignác: Nic? Jak bys chtěl vidět nic?
Igor: Jak můžeš držet nic?
Ignác: Chytil jsem ho.
Igor: A co s ním budeš dělat?
Ignác: Nevím, ještě jsem nad tím nepřemýšlel.
Igor: A jak vypadá. Když jsi ho chytal, musel jsi ho vidět.
Ignác: Nevím, jestli bych ti to měl říkat... Ale dobře. Je překrásné, je to to nejkrásnější, co jsem kdy viděl.
Igor: A opravdu bych ho nemohl vidět?
Ignác: Já se bojím, že uteče.
Igor: Jenom kousíček. Prosím. Já bych to pro tebe taky udělal.
Ignác: Dobře, stejně jsem si ho chtěl ještě prohlédnout.
Igor a Ignácem nakloní hlavy nad Ignácovu sevřenou pěst, kterou Ignác pomalu otvírá.
Igor: Nic nevidím.
Ignác: To není možné, bylo tam. Měl jsem nic!
Igor: Ale teď tam nic není.
Ignác: (zoufale) Moje nic!
K Igorovi a Ignácovi přichází Muž v bílém plášti.
Muž v bílém plášti: Co se stalo, pánové.
Ignác: Uteklo mi nic!
Igor: Jestli vůbec nějaké nic bylo.
Ignác: Bylo! Měl jsem ho!
Muž v bílém plášti: Pánové, přece se nebudete hádat. Tady, vezměte si tohle růžové něco, dejte si ho do pusinky a zapijte ho tímhle tekutým něčím.
Igor s Ignácem si oba vezmou růžové něco a zapijou ho tekutým něčím.
Muž v bílém plášti: Výborně. A teď, pojďte prosím se mnou. Končí vám vycházky.
Igor s Ignácem odchází za Mužem v bílém plášti, oba s blaženými úsměvy na rtech.